Dnes za vámi přicházíme s dalším dílem seriálu Staré dobré časy, který je sestaven z citací z knihy Rady všeliké, domu, hospodaření i jinému činění domácímu dobře prospívající vytištěné někdy kolem roku 1800 v katolické tiskárně ve Vimperku. Tentokrát o porculánu. :-)

Nádobí porculánové v polici neb skleníku v pokoji parádním vyložené velkou chloubou hospodyňky bývá. Tu musíme dobře dbáti toho, by porculán či ozdoby jeho při mytí nepoškodily se. Proto po každém obědě svátečním neb visitě dbáme pečlivě toho, by děvče služebné šetrně s porculánem při mytí nakládalo, aniž by ho do mycího škopku házelo neb ostrým pískem říčním či potočním drhlo.
Jestli-li porculánové nádobí, ať již hrnéčky, talíře, talířky, konvičky, misky či mísy, zašlým se jeví, tu nalijeme do škopku mycího vodu vroucí, v niž jsme byly dvé až tří hrstí soli rozpustily a nádobí to v vroucí vodu ponoříme s opatrností velikou, by ouška od hrnéčků či konviček zurážena nebyla či zdobné kvítky na pokličkách jsoucí se nikterak odloupnouti nemohly. V té vroucí vodě porculán nechejme ponořený do vody vychladnutí, posléze jej z vody slané vyjměmež a kdež u oušek či jiných ozdob špína nějaká zůstává, tu měkkým kartáčkem žíněným lehce přejíždějmež do zmizení jejího úplného. Připravme sobě škopek neb mísu s vodou vlažnou octovou, v kteréž dobře každičký porculánový kousek vymáchejme a poklopme na válek podložený na straně jedné servítkou složenou by nakoso byl, by voda co nejvíce odtéci mohla. Posléze osušme porculán měkkou utěrkou či klůckem a uložme na suché a čisté místo. Lázeň slaná a posléz i octová způsobuje pěkný lesk nádobí porculánového a též i skleněného.
Jest-li některý z hrnéčků neb jiný kousek porculánový nepozorností neb nešikovností rozbit bývá, tu můžeme sobě pomoci. Místa lomu nešikovností rozbitých porculánových hrnéčků neb sklenic zahřejeme nad ploténkou a posléz potřeme vodním sklem. Přiložíme jich k sobě a celý hrnéček pevně svážeme tkalounem neb motouzkem. Teprve když tmel zúplna zatvrdl, což namnoze několik dnů trvati může, smíme jej opět rozvázati. Okraje jsou arciť nečisté od vytrysklého vodního skla. Odstraníme-li však opatrně nožem zbytky skla vodního, není puklina téměř znáti. Hrnéček takový sloužiti arci déle nemůže, jest mu pouhopouze na poličce si hověti pro oka potěchu.

Taktéž všelikého náčiní a nádobí stříbrného i měděného jest nám pečlivě opatrovati a pravidelně cíditi, by krásou a leskem svým ku potěše oka stůl zdobiti mohly. Každičké soboty kažme nádobí a náčiní stříbrné, cínové a měděné cíditi, buď popelem jemným dřevěným s přesličkou smíchaným neb lépěji u materialisty zakoupenou kašičkou na stříbra cídění.
Každičký kousek jest nám poté dobře vyleštiti, což práce zdlouhavá bývá a kdež v domě výměnkářka či stará služka pobývá, jest jí se tou piplavou, však lehkou prací zabaviti. Avšak náčiní takové, kteréž jen málo potřebovati můžeme, svícny stříbrné sváteční, měděné formy pečicí pro jisté svátky určené, veliké mísy, terriny, podnosy i konvice či holby pivní i vinné kážeme do truhličky uložiti a pšeničnými neb ječnými otrubami prosypati tak, by každičký kousek cele schován byl. Otruby pšeničné neb ječné takové povahy jsou, žeť náčiní stříbrného neb měděného před nepěkným povlakem šerým dobře ochrániti umí. V čase svátečním, kdy potřeba takového náčiní bývá, tu jej vyjmeme z truhličky, opláchneme vodou proudnou a do skvělosti měkkým klůckem vyleštíme, což v krátkosti odbydeme a náčiní použíti můžeme aniž jsme jej zdlouhavě leštiti musely.
TÉMATA:
DŮM A BYT