
Borovnic čerstvých můž´ hospodyňka též na žahour svařiti. To borovnice, neb též borůvky zvané, jest dobře očistiti od listův a smetí, vyprati vodou proudnou a posléz rozvařiti na hustou kaši. Přidá se k nim, aniž by se sítem neb mušelínem protlačovaly, na libru oné kaše půl liberky hrubého cukru a jest jich nechati hezky do tuha svařiti. Dobrý pozor však dáti musíme, by se nepřipálily a nezhořkly, neb dílo celičké by tak vniveč přišlo. Borovnice jest nám vařiti na mírném plameni toliko stále jich míchajíce. Když silou mocnou opříti do vařejky jest nám nutno, tu pak žahour již takořka hotov bývá i jest nám hrnce neb kotlíku na kraj plotny odstaviti třeba a míchati, až žahour jest již varu prost. Pak se hrnek kameninový vypláchne líhem salicylovým, horká povidla se tamo vloží, upěchují svrchu, lžicí urovnají. Na druhý den se na ně položí papír v salicylovém líhu navlhčený, vrch hrnku povázati jest nám posléze papírem neb pergamenem, který jsme byly předem ve vodě smočily a hrnek postaviti ve studené vlhké komoře. Jsou pak povidla tato velice dobrá v zimě do knedlíků, buchet neb taštiček, na kterých zejména malí jedlíkové mlsně sobě pochutnávají, až milo pohleděti.
Nový komentář
Komentáře
Chybí mi jméno autora.
Chvíli jsem četla nechápavě ...z borovic
.... a ony to borůvky.
Povidla z borovic, říkám si ... NEOBVYKLÉ
........ a ony to, ejhle, borůvky (pro oči nevidím..)