Vzpomínáte si na náš nedávný seriál „Staré dobré časy“, který čerpal ze staré knihy „Rady všeliké, domu, hospodaření i jinému činění domácímu dobře prospívající“ vytištěné v 19. století v katolické tiskárně ve Vimperku. Tato půvabná kniha byla nalezena při úklidu na půdě jedné venkovské rekreační chalupy a poslala nám ji čtenářka Marie, kteréžto z celého srdce děkujeme, neb textíky tyto i v dnešní době nejedné žínce dobré rady poskytnouti mohou. :-)

Mladá žínka, přišedší do domu mužova, často setkávati se může s rodiči jeho starými, na vejmluvě či vejměnku tam žijícími. Smlouvou svatební dáno jest vždy, čeho všeho syn s ženou svojí rodičům svým starým poskytovati musí. Není však hanou žádnou, pozve-li žínka mladá matičky či otce ku stolu, úctu jim prokazujíc, mile se na ně obracejíc, vlídně s nimi rozpráví.
Kde pod jednou střechou mladí manželové s rodiči starými svorně v bázni Boží žijí, tam milo všem pobýti. Mladá žínka do domu přišedší na tom by vždy měla většího dílu snahy míti, nebo ona jest tou, kteráž do domu přibyla a nové pořádky tam zavádí. Tu spíše rozkoly mezi ženičkami v domě se přinachází, nežli mezi otcem starým a žínkou mladou, an starý otec spíše vždy hospodářstva či živnosti si hleděl, kterou byl prve synovi předal a do prací hospodyňských, lhostejno zda starou či mladou hospodyní robených mnoho se nemíchal.
Zda pořádky nové budou se matičce líbiti čili nic, musí se žínka o to zasaditi, vlídně matičce staré o nových pořádcích moderních rozprávěti, jejich přednosti dobře vylíčiti, mnohdy i o radu či mínění požádati, by matička stará dobře je pochopila a mladé ženičce za zlé je neměla. Tu oplatí se na jiné zkušené osoby se odvolati i vylíčiti, kterak jim se to či ono nově činěné dobře oplatilo. Stává se zhusta, že matička stará s mnoha věcemi smířiti se nemůže, na mladou ženičku syna svého poštívá, až rozkoly mezi manžely proto nastati mohou. Tu mladá ženička proto rozumu svého užíti musí.
Lépěji je proto matičce nikterak neodporovati, v řeči jí i za pravdu dáti avšak poté po svém učiniti, čeho třeba. Lépe v domě tam, kde starý otec - vdovec u manželů mladých přebývá, nežli tam, kde matička stará a třeba i vdova stáří svého užívá. Tu ženička moudrá stařence zaměstnání nějaké snadné najíti může s poukázáním, žeť toho žádná druhá takto nesvede, jak´ť ona toho dokáže. Namnoze stává se, že matička stará sama chopí se činnosti kterési, na jakou mladá žínka nemnoho času mívá. Matičku tak možno požádati, by dítkám punčošek napletla, činnost ta lehká mnoho námahy nevyžaduje a stařenka se při ní dobře zabaví, či z papíru hedvábného může též francličky zdobné na chlebnou lísu zhotoviti či pokrývečku na domácí oltářík takto zrobiti.
Přibylo-li do domácnosti robátko malé, matička stará jest dobře zabavena kolíbáním a hejčením jeho, žeť často znavena dříve usne než-li robátko v kolíbce. Však nezřídka stává se, že matička či otec starý náladami svými nedobrými pro zlost rodině jen bývají, vyžadujíce, by vůkol nich celičký den služebná či kdos jiný z domu se točil a jim posluhoval, byť zhusta posluhy této potřebovati nemusí.
Tak často stává se najmě v době, kdy napilno velmi jest, před svátkami některými či o žních, když chléb vezdejší přednější jest než cožkoliv jiného v domě bývá. Tu staříčci, nedostavše snídaně či oběda zavčasu, nebo hospodyně se pro jinou práci neodkladnou o chvílku opozdila, lamentovati počnou a dovolávajíce se práva svého, mnohou nepěknou chvilku celičkému domu připraví. Tu potom žínce mladé nezbývá jiného, než požádati mužíčka svého, an syn jich bývá, by rodičům svým starým v dobrém pověděl, žeť žena jeho na vině není, žeť v dobrém konala i činila, žeť jich neodstrkuje ni nehaní, však že všem rozmarům jich hověti nelze, nebo práce v domě třeba udělati zavčasu a ani děvče služebné nebývá v domě pro rozmary jich držáno. Zda staříčkové pochopí řeč tu v dobrém míněnou čili nic, v rukou Božích se nachází.
Protož milé ženičky, staříčky vždy v úctě chovejme, však rozmarům zlým jich nehovme, byť i křiky proto byly.
Reklama