Vdala jsem se před rokem a donedávna jsem bydleli v podnájmu, který byl skoro celý zařízený nábytkem majitelů. Ani si nedovedete představit, jak jsem se těšila na to, až se budeme stěhovat do vlastního a jak si to budeme spolu s manželem zařizovat. Mám už dlouhá léta ve své hlavě dost jasnou představu, jak by měl můj domov vypadat. Bohužel se nyní ukazuje, že představa mého muže je zcela jiná. :o(
Koupili jsme byt a začali jsme prohlížet časopisy o bydlení a chodit do obchodů s nábytkem, že si vybereme, co by se nám líbilo. K mému zděšení však manžel nechce ani slyšet o novém nábytku a jednoduchém stylu, jaký se mi líbí. Podle něj by se měl domov skládat výhradně ze zatuchlých starožitných almar, prošlapaných perských koberců a obrazů v těžkém rámu. Korunu tomu nasadila tchyně, která nám jako svatební dar věnovala příšernou komodu na kroucených nožkách, která se nehodí vůbec nikam, natož do MÉHO domova!!!! Měli jsme kolem toho už docela hodně hádek, protože manžel si myslí, že nemám vkus a upozorňuje mě na to, že jeho rodiče mají přece byt také vybavený postaru a jak je to pěkné! Jenže já si vždy myslela, že to tak mají, protože už jim to tak zbylo a ne že by se jim to nějak extra líbilo… Jsem zklamaná a rozčarovaná a nevím, co teď dělat. Nemohu se smířit s pocitem, že budu nadosmrti žít v muzeu a to jen proto, že si to tak přeje rodina mého manžela…
Co byste na mém místě udělaly vy? Jak jste zařizovaly své nové domovy? Díky za radu a povzbuzení… Je mi toho zapotřebí.

Hanka