Nevím jak vy, ale v naší rodině se nejvíc karty hrají o dovolené. V běžném roce se na jejich hru nějak nedostává čas a tak o prázdninách „mastíme“ jak o život. Každý člen rodiny má i svou oblíbenou hru. Já osobně preferuji kanastu :-)
Ale víte, kam sahají počátky „čertovských obrázků“ a odkud pocházejí? Do Evropy je v dávných dobách přivezli obchodníci s kořením, možná kočovní Cikáni, ale nejpravděpodobněji Arabové při svých vojenských výpravách. K nám do Čech přišly karty nejspíš přes Itálii a Španělsko a jistě víme jen to, že ve 14. století je evropští králové jako hazardní hru i zakazovali. Přitom je hrál i sám Ludvík XIV., filozof Kant, skladatel Richard Strauss, básník Goethe i Puškinova „Piková dáma“.
Karty můžeme rozdělit na whistové a žolíkové (mají 52 listů). V 18. století vznikly karty piketové (mají 32 listů) a my je dnes označujeme jako francouzské. Když zaměníme pravidelné piky za zelený list, kosočtverečné piky za rolničky (zvané kule) a jetelové kříže za žaludy, získáme karty mariášové.
Karetních her se prodá na světě ročně několik set miliónů! Na karetním královském trůnu panuje bridž, hra náročností podobná šachům. Cikánky z karet věští, osamělí si rozkládají pasiáns a skoro každý počítač si s námi také zahraje. Ale nejlepší je hrát s partou kamarádů - pamatuji si, že jsme jednou vytvořili osobní rekord v délce nepřerušené hry kanasty - 26 hodin! A nutno podotknout, že se hrálo o desetníky a nikdo neprohrál kalhoty :-))
Karty, podobně jako většina jiných her, neznají společenské přehrady. A kde se vlastně narodily? S úplnou jistotou nevíme. Snad v dávné Indii a Číně.

A co vy? Jaké karty hrajete?

Přeji vám, abyste nebyli zelení jak sedma a měli v rukávu všechna esa!
Reklama