Dětem a většině živočichů nevyhovuje ničím nekryté rozlehlé prostranství. Tedy, abych to uvedla na správnou míru, pro běžné věci ano, ale... pro odpočinek, pro pocit soukromí a bezpečí vyhledávají nepřístupná a chráněná místa. Proto si staví domečky pod stolem, ponorky pod židlí, rakety pod houpacím křeslem nebo si jen tak zalezou do temnějšího koutu.
I my s bratry jsme se za pomoci dek, přehozů a prostěradel ocitali v různých hradech, pevnostech, dopravních prostředcích a krajinách, většinou podle knihy, kterou jsme právě četli nebo která nám byla dospělými čtena. Avšak nejvíce ze všech těchto úkrytů, skrýší a tajemstvími opředených doupat jsem měla kout mezi knihovnou, zdí pokoje a radiátorovou stěnou, do kterého se vešlo právě jedno staré štokrle po babičce. Pro mě ten kout znamenal celý svět, mé osobní království, neboť vzhledem k řešení bytu (všechny místnosti průchozí) i postupně jeho naplněností (rozrůstající se rodinou), nikdo z jeho obyvatel neměl svůj vlastní pokoj.
V sychravých podzimních a promoklých jarních dnech, natož pak mrazivých zimních večerech se navíc dalo krásně opřít celými zády o teplou až horkou radiátorovou stěnu a vstřebávat to sálavé teplo do prokřehlého těla jako do akumulačních kamínek. Vždy jsem se sem uchylovala s knihou či deníkem, pracně jsem se vsoukala na židli a uvelebila se v pohodlné poloze v sedu na zkřížených nohách. Okolní svět rázem přestal existovat, čas plynul pomaleji, teplo a bezpečí mě nejen obklopilo, ba přímo pohltilo a já jsem snila ať již s otevřenýma, či často i posléze se zavřenýma očima.
Podobný kout jsem mívala i na chatě, byť zde jsem měla paradoxně pro sebe poprvé a naposledy dokonce celý pokojík. Skrýval se v tom jako dlaň malém pokojíčku kryt komínovou rourou a šikmou střechou. Nedávno moji rodiče nechali půdní prostůrky tohoto lesního srubu "zrekonstruovat". Oblékli ho do nových šatiček ze světlých smrkových palubek, pod kterými se skrývá silná vrstva moderních izolačních materiálů. Prostůrek, byť fakticky menší o tu izolaci a zahražení všech "zbytečných" koutů, kde se jen vršily odložené věci, se jakoby opticky zvětšil a prosvětlil. Všechny věci se buď vyhodily nebo přestěhovaly do nově přistavěné a zvětšené kůlny. Zmizely kouty a s nimi i kouzlo, jakési tajemné volání dálek a čas pro snění, ale tak stará snad ještě pořád nejsem, či ano?

Mají i vaše děti doma své kouty? Máte vy svoje místečko, kam si chodíte snít?
TÉMATA:
DŮM A BYT