Jestli zúplna do nového domu či bytu mladá rodina se stěhuje, prv než nábytku do sednic rozestaviti kážeme, měly bychom sobě dobře rozmysliti, kam který kus postaviti se musí. První, co ženě jest učiniti, nade dvéře Krucifix zavěsiti a podle dveří kropénku s vodou světcenou postaviti neb zavěsiti nutno. Též bychom celý byt obejíti měly a za tichých modliteb vodou světcenou vykropiti, by v bytě tom zlo místo nemělo. Po setmění svíčky-li zapálíme, ana plaménkem třaslavým namodralým prskajíce hoří, byť bychom i okna dokořán otevřely, tu raději kněze požádáme dům či byt světcenou vodou vykropiti a kadidlem vykouřiti, neb modrý plamének na svíčce hořící nedobré duchy či síly zlé značí.
Domy leckteré, byť by i krásné býti mohly, proklety bývají a v domech takových radno žíti není, neb zdraví podlamují nemocí přivolávajíce, a to mnohdy i smrti. Protož raději přeptati se na dům ten který jest nám třeba a zvěděvše, žeť přílišně nebožtíků v roce či letech posledních tamo bylo, tu raději bytu jiného sobě vyhledejme. Stejně tak učiniti nám třeba, vidouce domu neb bytu vlhkého, temného. Tam, kdež dům v temném oudolíčku schován, kdež blat nablízku, kopřiv hojnost i temných skal a kdež duby obrovské korunami svými mocnými stíní nad vodou stojatou neb proudnou se sklánějíce a ptáčka zpěváčka tam neslyšno, toliko havěti hmyzí nedobré hejna nad oudolíčkem poletovati vidno, zdrávo není neb jen síly temné tamo mohou si libovati. Na bíledni jest, žeť zemí prochází tam ďáblova žíla, kteráž všemu živému škoditi může a vidno též, žeť Boží posel místa tato hojně navštěvuje. Kdež však dům na vršíčku stojí obklopen byv lípami starými v jichž korunách houfy ptačí se zdržují okolí celičké zpěvem svým oblažujíce, tam dojista zdrávo jest pro vše živé.
Stejně jako temný a vlhký, tak i byt jasný a světlý může se nám nedobrým jeviti, tu pochyby-li máme, raději kněze k vykropení bytu či domu pozvěmež, neb též proutkaře zkušeného, an proutkem neb kyvadélkem zjistiti může, zda dům či byt ten prost nedobrých sil jest. V domech starých kamenných toliko v sednicích místa bývají, kteráž člověku nehrubě prospívají, spaní odhánějí a mnohé nedobré nemoci přiházívají. Odpomoci tomu mnoho nelze, však pochyby-li máme, v které sednici neb pokoji ložnici umístiti máme, tu nechejme bytu po jednu noc prázdného leč psa našeho domácího neb od sousedstva půjčeného tamo přes noc ponechejme samého, misku s vodou pouze k němu umístivše. Ráno časně do bytu zlehoučka vstupme a shlédnuvše, kde pes po noc celičkou pelechu měl, místa toho bedlivě si zapamatujeme, prv co psa ven opět vypustíme. V ono místo pak lože umístíme. Zárukou tak dobré spaní bývá. S jinými zvířaty domácími pokusu toho robiti nebudeme, neb by se hrubě oučinkem minul.

Další díl seriálu Staré dobré časy se pro změnu přesune do rubriky Jsem úžasná, kde si příští týden přečtete, jaká má ženuška dbáti toho, by její mužíček dobře krmen byl, zato jak se postarati o to, aby sama byla figury sličné a tenké. :-)
TÉMATA:
DŮM A BYT