Občas mívám divné nápady, ale mé okolí si na to již myslím zvyklo. Nejvíce si však musel zvykat můj manžel, ale jak sám dnes po těch letech rád říká, byly to právě ty nápady, čím jsem ho okouzlila…:-))) Za čtrnáct let společného života jsem jich, co se bydlení týče, měla až dost. Mou nevětší slabinou jsou barvy. Mám ráda, když celý interiér je sladěn, a tak v dobách totality, kdy nebyl barevný výběr v obchodech, nastupoval štětec a barvy… Tehdy jedinými dostupnými byly emailové barvy, které se musely ředit ředidlem a šíleně stékaly :-)) Můj muž se děsil, protože když se mi dostal štětec do ruky, byla jsem schopná všeho - přetírala jsem futra, vypínače, zásuvky, lišty, rámy, topení… Ještě teď dostávám kopřivku, když někde zahlédnu oblíbenou barvu totalitního režimu, na které byl hezký jen její název - slonová kost. Neváhala jsem natřít starou ledničku a ještě namalovat obrázek na dveře, zbylými barvami jsem na starou desku stolu, kterou jsem našla pohozenou u sklepa, namalovala obraz. U dědy na půdě jsem objevila dvě bedny parket, sestavila z nich hvězdy, namořila je a přinutila mužíčka přišroubovat ke stropu. Většinu mých kreací jsme nechali novému nájemníkovi, který přišel po nás. Jeden můj nápad ale s námi putoval do nového bytu a dodnes vyvolává údiv - je to skleník vyrobený ze starých okenních rámů.
To jsem jednou šla z práce kolem domu, který měli měsíc nato zbourat, a všimla si, že v prvním patře jsou krásná trojdílná okna. Ihned mi to v hlavě začalo pracovat a domů jsem přišla s hotovým nápadem. Manžela - tehdy ještě přítele - jsem přinutila, aby se večer vybavil nářadím a šel se mnou „na lup“ :-)), dům nebyl nijak zabezpečen, takže dostat se dovnitř nebyl problém, ale dostat se do patra už ano, schodiště totiž částečně chybělo. Ale manžel povzbuzován mým nadšením to zvládl a ze tří oken vybral to nejzachovalejší, odmontoval ho včetně pantů, poté krkolomně snesl dolů a já ho hnala opět nahoru, zapomněl totiž na protikusy pantů :-)). V autobuse se na nás lidi asi koukali jako na šílence, ale já byla nadšená. Druhý den jsem koupila odstraňovač starých nátěrů a v koupelně prováděla renovaci. Děda truhlář vyrobil rám hluboký asi 20 cm, který jsme již zasklenými rámy osadili. Na zadní stranu jsme umístili zrcadlo a pomocí kolíčků vložili skleněné poličky. Celý skleník je připevněn na stěně pomocí hmoždinek a šroubů, které zakryje právě vložené zrcadlo. Na zasklení okna jsme použili průsvitný tmel, protože díky zrcadlům je vidět i zadní strana rámů.
Reklama