V minulých týdnech probíhala na speciálním „úklidovém“ auditoriu psací soutěž, ve které jste měly možnost podělit se s ostatními čtenářkami o své tipy a triky ohledně jarního úklidu a přitom elegantně vyhrát balíček úklidových prostředků Pronto proti prachu. Z došlých příspěvků redakční porota vybrala deset nejlepších, které si zaslouží odměnu.
Výherkyněmi se stávají: hermi, Jenny, Luka, Meryl, Monika, Léthé, Pajda, Lotka, medved a Elizabetha. Gratulujeme!!!

Tři nejlepší příspěvky navíc publikujeme zde, v rubrice Domeček byteček, jako inspiraci pro vás, které jste do Velikonoc jarní úklid tak nějak nestihly. ;-)

Triky na úklid: 1) Odstranit z bytu bordelotvořiče... tedy nepořádné pány tvorstva, věčně upatlané děti, pelichající zvířata...
2) Nepouštět do domácnosti bordelopátrače... veškeré rodiče, drbavou sousedku, rejpavou kolegyni z práce....
3) Bydlet uprostřed čisté nejčistší přírody, kde se minimálně práší... nedoporučuje se blízkost silnic, nejideálnější je vysokohorské prostředí (např. v Himalájích ve výškách nad 6000 metrů nesmrdí horolezcům zpocený nohy, protože tam už nežijí bakterie rozkládající pot... lze aplikovat i na přeplněné koše apod.)
4) Neprovozovat činnosti produkující bordel... šití (všude se válí odstřižky látek a kousky nití), vaření (fuj, co se zapatlaným nádobím?), kreslení (barvičky napatlaný všude, kam oko dohlédne), smrkání (papírové kapesníky kam oko dohlédne), domácí zahradničení (hlína a lupení všude možně), jezení veškerých drobivých věcí (brambůrky, bagety, popcorn), česání (vlasy v umyvadle), koupání ve vaně (špinavý pruh na vaně)
Při dodržení výše uvedených rad je možné snížit riziko vzniku bordelu na minimum... jen ten život bude kapku šedivej, co?
medved

Maminka
S úklidem mám navždy spojenou moji maminku. Vždycky jsem se ve svých představách těšila, kdy urazí těch 160 km ke mně, vezme jednu moji ratolest do kočárku, druhou za ruku a já konečně zalezu do postýlky a trochu se vyspím přes den, když jedno řvoucí mimino musím v noci neustále kojit a druhé jen o málo větší dítě konejšit v přestávkách, kdy mimčo konečně usne spánkem spravedlivých. Těšila jsem se šíleně. Představovala jsem si ten sladký okamžik, kdy budu moci alespoň na pár hodin usnout. Bláhová představa!
"Myslím, že bychom měly umýt okna," už při těchto slovech jsem se hroutila. "Vezmi kluky ven, ať tady nepřekážíte, já to zvládnu sama," přehlížela moje kruhy pod očima i pomalé pohyby, na které jsem se zmohla po mnoha nevyspalých nocích. Neměla jsem už ani sílu odporovat, ačkoli špinavá okna mi byla v této situaci naprosto lhostejná. Nechtěla jsem jí kazit radost, když mi chtěla pomoci. Belhala jsem se s dětmi ven, aby se naše babička v klidu vyřádila. Začala okny, vyprala záclony, rozmrazila lednici i mrazák, vydrhla podlahu. Udělala všechno, co mohla stihnout za víkend u nás. "No vidíš, co jsme všechno zmákly," loučila se vždy s radostným pocitem, jak mi pomohla. Odjížděla po každé uklízecí smršti, aby si odpočinula, zatímco já dále vstávala, kojila, konejšila...
Vloni zemřela a mně strašně chybí to její: „Myslím, že bychom měly umýt okna!" Ach jo! Vyměnila bych bez váhání mnoho probdělých nocí za její život. A vůbec bych nechtěla, aby uklízela! Jenže ona by to určitě nevydržela.
luka

Tetička Hana
Na úklid je nejlepší pořádkumilovná tetička, postižená uklízecí mánií. Moje kamarádka takovou má. Jmenuje se teta Hana. Jezdí k nim na návštěvu ze Slovenska pravidelně každého čtvrt roku a vždy na celých 14 dní. Tato tetička se vyznačuje tím, že naprosto nesnáší nepořádek, jakoukoli nedokonalost v čistotě bytu a zařízení, či, nedejbože, dokonce špínu. Po mnohahodinové cestě vlakem si po příjezdu vypije uvítací kávu a poté začne s obhlídkou bytu. Vždycky zjistí, že ve všech místnostech je "naozaj veľký neporiadok a je potreba poriadne upratať".
A bez velkých okolků se pustí do díla. Začne kuchyní, skončí v ložnici a nevynechá nic. Po jejím nájezdu byteček svítí jako klícka: bělostné záclony se lehce třepou na blyštivých oknech, skříňky se lesknou a voní po leštěnce, podlaha napastovaná, koberce a čalounění vyprané, třpytivě září vodovodní kohoutky, jakož i knoflíky od rádia, prádlo ve skříních perfektně vyžehlené, voňavé a poskládané podle barev a materiálů do úhledných komínků. Teta Hana zkrátka nic nevynechá a nic neošidí. Když už je v bytě skutečně dokonale uklizeno, povzdechne si: „Joj, to mi to u vás ale rýchlo ubehlo. No, dobre nám spolu bylo, však? Ale už sa budem ponáhľať domov. Ferko je tam sám, tam to bude asi vyzerať. On je taký neporiadnik, hroza!"
Od doby, kdy jsem měla možnost na vlastní oči vidět tetu Hanu v akci, netoužím po žádných zázračných prostředcích na mytí a smejčení, po myčce a pračce se sušičkou, ani po žehličce, která žehlí sama, a koberci, který se nezašlape. Toužím po tetě Haně. Alespoň dvakrát do roka bych ji uctívala, modré z nebe nosila a před spaním zpívala ukolébavky.
Bohužel, žádnou tetu Hanu nemám... Už musím jít. Přes okna není vidět, v kuchyni je na podlaze nakapaný sirup a koš s prádlem na vyžehlení na mě již nejméně týden vyčítavě den co den hledí.
Teto Hano, teto Hano, prosím.... alespoň jednou za rok, prosím.
Meryl
TÉMATA:
DŮM A BYT