Kamarádi se mě před odjezdem ptali, proč proboha jedu do toho Ruska. Musím tedy v první řadě podotknout, že pobaltské republiky, mezi něž patří Lotyšsko, jsou samostatné svéprávné země, které mají s Ruskem společné pouze to, že je kdysi uchvátilo a okupovalo podobně jako naši zemi. Spíš mnohem více, protože vliv ruské kultury a obyvatel je zde stále velmi patrný, koneckonců Rusové tvoří dosud třetinu obyvatel a ruština je zde stále druhý dorozumívací jazyk. Dnešní Lotyšsko už ale není významný přímořský region bývalého SSSR, země zaznamenala obrovský rozmach a svojí úrovní – alespoň v hlavním městě Rize a pro oko zahraničního turisty – má mnoho společného s naší zemí.
Rozlohou je Lotyšsko o něco menší – necelých 65 tisíc km². Klima je zde středoevropské, ale ovlivňované mořským vzduchem, takže léta bývají velmi teplá, naopak zimy chladné. Celá země je téměř rovina, velmi hojně zalesněná, protínají ji od východu na západ dvě hlavní velké řeky Gauja a Daugava. Na konci června zde můžete zažít bílé noci, kdy slunce téměř nezapadá. Rovná třetina obyvatel z celkového počtu asi 2,5 mil. žije v Rize, kde je nesrovnatelně vyšší životní úroveň než v ostatních regionech (bohužel i v cenách).
Cestovat sem je přece jen trochu nepraktické – autem je cesta dlouhá (asi 1400 km) a nepohodlná, přesto vyjde o mnoho levněji než letenka. Ovšem při cestě vzduchem vás zase čeká nezapomenutelné přistání nad zálivem, kdy máte celou Rigu, deltu Daugavy i nejbližší písčité pláže Baltu jako na dlani. Cesta z letiště do centra trvá několik minut a samotné centrum lze zhlédnout prakticky za jeden den. Město má mnoho historických památek, snoubí se zde vliv ruské a germánské kultury. Za zmínku stojí žlutý zámek (a sídlo prezidenta) na nábřeží, budova divadla a opery, pravoslavná katedrála, chrám Nanebevzetí, monument svobody, z nových potom památníček zastřeleným povstalcům z počátku 90. let v parku Kronvalda. V ulicích pulsuje život a všude se pohybují pohodoví a moderně oblečení mladí lidé, obchody jsou nabité kvalitním zbožím.
Rozhodně je také dobře navštívit proslulé přímořské letovisko Jurmala (asi 15 km od Rigy) s prohřátým pískem a klidným mořem (díky rižskému zálivu se zde voda ani nehne, ovšem je také bohužel dost špinavá). Poobědvat můžete kromě mnoha restaurací a kavárniček na nábřeží Daugavy v Lido, což je jakýsi moderní skanzen s ukázkami staré lotyšské architektury, v jehož centru se ukrývá důmyslný samoobslužný bufet s fantastickým sortimentem nejen typických místních pokrmů.
A úplně nejhezčí na závěr: sednout do auta a vydat se na sever, směrem do Estonska. Většina cesty vede podle moře, což je krásné zejména navečer. Ale hlavně – po nedlouhé jízdě máte možnost ocitnout se na pláži, kde nebude vůbec nikdo – jen borovice, písek a nekonečné jantarové moře…

Šárka K.