Před rokem jsem se nastěhovala do pronajaté garsonky na jednom pražském sídlišti. Až donedávna jsem neznala nikoho ze svých sousedů, protože byteček používám jenom jako noclehárnu. Jednou v lednu jsem něco vařila a zjistila jsem, že nemám doma ani zrnko soli. Nejdřív jsem přemýšlela o tom, že jídlo bez chuti prostě vyleju do záchoda, ale pak mě napadlo zazvonit vedle u sousedů a trochu soli vyžebrat. Otevřel mi pán ve věku asi tak mého tatínka a ochotně mi přinesl celou misku soli. Začali jsme se bavit a já se dozvěděla, že je výtvarník a dělá na volné noze doma. Ale že je vyučený truhlář. Nevím proč, ale začala jsem mu vyprávět, že zrovna uvažuju o tom, že si udělám doma poličky na knihy a on mi nabídl, že si to vezme na starost. Když jsme ti sousedi. Pozvala jsem ho na kafe a ukázala mu, kde bych poličky chtěla. Pak jsme se bavili o knížkách, o malování, taky o hudbě. Prostě dost příjemný rozhovor…
Pak jsme se viděli ještě několikrát, protože bylo potřeba dohodnout se, z čeho poličky budou - vzal mě autem do OBI a pomohl mi materiál vybrat - a taky bylo potřeba vyměřit jejich délku, navrtat podpěry a tak dál. Najednou jsem zjistila, že je mi s tím pánem dobře. Trávili jsme spolu spoustu času, a tak došlo i na důvěrnosti. Nejdřív jsem si nedokázala ani představit, že bych mohla mít milence o třicet let staršího než jsem já. Ale šla jsem do toho. A nelitovala. Zažila jsem nejlepší milování ve svém životě… Pak přišla studená sprcha. Vzal mě na večeři a tam mi řekl, že mi potřebuje něco říct. Jeho manželka se vrací od sestry v zahraničí, kde byla půl roku, takže se teď musíme vídat tajně. On prý věří, že jsem rozumná a že to pochopím a neprovedu nějakou hloupost. Nerozbrečela jsem se hned, ale až venku, když jsem odtamtud utíkala. A nadávala jsem si, jak jsem hloupá, že mě to nenapadlo dřív. Už ho nechci vidět. Nemám důvod. S ženatými chlapy nechodím. :o(
Ale jak to udělat, když jsme sousedi? Budu mít tuhle storku pořád na očích. Nebo se odstěhovat, když mi byt vyhovuje, hlavně finančně?

Bridget