
Sotva jsme sklidili nádobí po nedělním obědě, babička vyndala velký vál, posypala ho moukou a začala tvořit ty nejlepší buchty s povidly, jaké jsem kdy jedla. Když je hotové vyndávala z trouby a cukrovala cukrem ovoněným vanilkou, bylo těžké čekat do jejich vychladnutí…
Ještě dnes vzpomínám na tu lahodnou kombinaci bílé kávy a povidlových buchet. Jako svátost uchovávám babiččinu kuchařku, do které úhledným písmem zapisovala recepty, kde se nešetřilo vejci a máslem. Její buchty jsem zkoušela snad stokrát. jsou dobré, ale není to ono. Snad jim chybí ta babiččina veselá písnička, kterou si prozpěvovala….
Často přemýšlím, jaké dojmy si ze svého dětství odnesou moje děti, jestli zvuk mixéru nebo vůni kupovaných bábovek, které „peče“ moje tchýně…
Také vzpomínáte na své prarodiče se zvláštní nostalgií? Jak se díváte na vztah svých dětí a jejich prarodičů, myslíte že dnešní doba dovolí vašim dětem si do dalšího života odnést podobně nezapomenutelné vzpomínky, jako máte vy?
Nový komentář
Komentáře
Andula: Já už dost dlouho nemám ani jednoho prarodiče a to jsem podstatně mladší
Simba: já už babičku nemám, ani jednu :-(
MOje navíc nějak nepekly, vůbec si podobné zážitky jako Týna nevybavuju
Ťapina: moje hnědou, já bílou nerada.
Já mám vzpomínku na babičku spojenou s bílou čokoládou. Tu měla vždycky pro mě připravenou.
Přesně tyhle buchty znám, ty co jsou na obrázku, babička je peče s tvarohem v remosce. Ještě, že ji mám ...
Babička byla ta pravá babičkovská ... báječně vařila a pekla a hlavně měla trpělivost na nás děti, naše rodiči, sousedky a spousty dalších lidí, kteří k ní rádi a často chodili "pobejt". A babiččin hovězí vývar s domácíma nudlema byl úplně čirej a chutnal, jako nikdy potom nic jinýho.
Ja taky moc rada vzpominam na babiccinu kuchyni, at uz to byly kynute buchty, tazeny strudl, rajska omacka...
A prestoze mame presny recept na babicciny "tvarohove suky", tak se nam nikdy nepovedly jako ji. I kdyz ja se porad nejsem schopna naucit "tatinkovo" zeli. Neumim ho spravne dochutit
Ja sice nevzpominam na babicku, ale na sveho vzdaleneho strycka a teticku. Teticka delala taky takove dobre vonave buchty nebo vdolecky. Mela v kuchyni kachlova kamna a v troube se moc dobre peklo. Kdyz teticka zemrela, strycek se naucil varit a pect strudl. Ten jsem se potom naucila od nej. Je velmi jednoduchy a rychly a chutna detem i vnoucatum.Je pravda, ze na starych nebo venkovskych receptech neco je, ale hodne tvori take ta atmosfera.
Naštěstí ještě nemusím vzpomínat, protože mám obě babičky a oba dědy. V jedné rodině je babička výborná kuchařka a v druhé zase děda. U obou si vždy tak pošmáknu, až se mi dělají boule za ušima. A nejen mě. Když ohlásím sebe a přítele k té straně, kde vaří děda, na návštěvu, můžu počítat s tím, že nemusím obstarávat večeři, protože vždy tam dostaneme nějaké dobré jídlo - řízečky s kaší, omáčku s knedlíkem nebo mojí nejoblíbenější (tu děda dělá speciálně kvůli mě) česnečku. A proto taky když doma "náhodou"
vařím a nevím si rady, vždy někomu z nich zavolám
a dostane se mi vždy náležité odpovědi - přesně takové té rady babičkovské, v mém případě též i dědečkovské 
Moje babička ještě topila v kamnech, když chtěla vařit. A pekla v troubě, která byla v těch kamnech. Dnes mi to připadá ílené, že takto vařila oběd pro 7 lidí. Chvíli jsme tam totiž bydleli i my. Všchno stihla i tažený štrůdl a každou neděli něco upekla. Uměla spoustu skvělých a levných receptů. Bohužel nikoho z nás nenapadlo si je zapsat. A tak některé marně zkouším, ale i když se povedou, není TO ONO! Že by to bylo těmi kamny?