Mongolsko je báječná země. Nekonečná zelená step, krásně modrá obloha, stáda ovcí a koz, koně a pohodoví kočovní pastevci. Vzhledem k tomu, že se snědí šikmoocí kočovníci na cestách se svými stády musí přesunovat na poměrně velké vzdálenosti, musí člověka nutně napadnout otázka bydlení ve stepi. Plátěný skládací stan - jurta, nebo-li mongolsky gér, je totiž geniální vynález. Přesvědčili se o tom dokonce i tuzemští vědci. V sedmdesátých letech prováděli odborníci z Československé akademie věd rozsáhlý, pětiletý výzkum na téma: "Zlepšení mongolské jurty“. Bádali, létali do Mongolska, žili v jurtách, přestavovali nábytek, postele, topili tu uhlím, tu jačím trusem a nakonec vynesli závěr: Jurta je dokonalá a zlepšit se nedá!
Když vlezete do géra, dostaví se šok. Žádný brloh! Na zemi koberce, na stěnách koberce, stolečky, židle, malované skříně. Uprostřed velká kamna s vyvedeným komínem, takže dým uvnitř prakticky neexistuje. Topí se hodně - buď jačím trusem nebo uhlím, kterého je všude dost. Díky kontinentálnímu klimatu se v Mongolsku střídají extrémně nízké teploty (přes noc je běžně po nulou – v zimě pak i kolem padesáti mínus) s obrovským horkem.
"Tady je mužská část, tady ženská," vysvětlila mi rozdělení pokojů v tradičním stanu paní domácí. U stěn, kolem dokola jsou rozmístěna jednolůžka - žádné manželské postele. Hostitelka se mojí připomínce o velkém letišti jen významně usmála a mrkala při tom na manžela, který si u zrcadla rovnal velkou koženou papachu. Voda neteče, nemá vlastně ani z čeho, a v mongolské domácnosti je starost o životodárnou tekutinu na dětech. Přináší ji sem ve velkých plechových konvích, z nedalekého potoka. Záchod je vskutku obrovský, až nad poměry - prakticky celá mongolská step. A když vás to všechno už přestane bavit? Stačí zabalit, zapřáhnout koně a vyrazit zas někam jinam. Ve stepi je místa dost.