Moje knihovna po rozvodu vypadá jako po nájezdu jezuitů.
Moje knihovna po rozvodu vypadá jako po nájezdu jezuitů.
Za bezmála sedmnáct let manželství jsme si s manželem pořídili stovky krásných a hodnotných knížek. Oba máme rádi literaturu, světovou i českou, takže jsme byli hrdi na naši neustále rostoucí knihovnu. Byla to naše pýcha, stejně jako náš desetiletý syn. Pak se vše nějak pomotalo a ukázalo se, že ani společná láska k dítěti a ke knihám nás neudrží pohromadě.
Rozešli jsme se (jak se říká) jako dospělí lidé. Bez velkých tahanic o majetek. Bez hádek, u koho bude bydlet syn. Rozdělili jsme si všechno, velký byt jsme vyměnili za dva v blízkosti pár bloků a o dítě budeme pečovat střídavě. Všem nám to tak přijde v pořádku. Co bylo ale největším zdrojem bojů, to byly paradoxně naše knihy. Kupovali jsme je po celá léta společně, aniž bychom si říkali, co je koho. Jenže můj manžel se rozhodl, že snad všechny kvalitní a krásné knihy z naší sbírky, jsou jeho. On je přece vysokoškolský profesor s nebývalým rozhledem a inteligencí vysoko nad průměrem. Najednou jsem se dozvěděla, že jsem mu celá léta intelektuálně
nevyhovovala (pracuji ve zdravotnictví) a že moje kulturní rozhledy sahají tak leda někam k televizním seriálům, ženským románům a detektivkám… ještě než jsme se na konci roku rozestěhovali, počkal si, až budu se synem na horách, a sbalil si „své“ knihy. V mé knihovně nechal jen ty, které pokládá za knihy vhodné pro mě. Nebudu je jmenovat, ale jsou to hlavně detektivky (neříkám, že je nečtu, ale čtu i jiné věci…), pak nějaké staré knihy z dob před revolucí, které nemají valnou úroveň a o kterých jsem ani nevěděla, že je doma máme, taky kuchařky a několik starých slovníků a fotografických publikací. Bylo mi z toho do breku, ale nejsem typ, abych jela za manželem do jeho bytu a přetahovala se s ním o knihy, o kterých si myslím, že mám na ně taky právo.
Co teď s poloprázdnou knihovnou? Asi ji budu postupně doplňovat sama… knížky nejsou dneska nijak levné, ale možná se zase po letech ráda zanořím do antikvariátů a bazárků. Nějak to zvládnu. Co však nikdy nepochopím je to, jak se můj bývalý zachoval.
Magda
Nový komentář
Komentáře
Hmm... Asi je to lepší, než se tahat o dítě, ale nepříjemné taky.
Madgo, buďte nakonec ráda, že se rozvodové nesnáze týkaly "jen" knih. Věřím, že časem knihovnu doplníte.
Nemyslím si, že bych se se svým druhým manželem někdy rozváděla, ale knihy si kupujeme většinou každý sám a každý máme svoji knihovnu. No a kdyby mi na tu moji jednou sáhl, tak mu ruce přerazím. Magdě přeji hodně úspěchů s doplňováním.
Magdo, to se mi stalo taky...Dodneška jsem knihovnu pořádně nedoplnila. Pokud se nám sešly různé knihy a slovníky 2x, díky našemu sestěhování, tvrdil mi, že ty MOJE prodal a TYHLE, co si bere, jsou jeho...:-((Nepomohlo ani to, že já si za studií do knih dělávala poznámky...a ty v těch, co si odvezl byly...To mě fakt mrzí dodneška.