Když jsem ještě bydlela u rodičů, jezdívali jsme pro vánoční stromek k panu hajnému. Vybral nám vždy pěknou borovičku nebo jedličku vysokou až do stropu. Smrček jsme neměli nikdy, neboť brzy opadává a jeho drobné jehličky se nepříjemně zapíchají do koberce a špatně se z něj dostávají i za pomoci vysavače.
Výzdobu stromku jsme měly na starosti my děti a přitom jsme směly sledovat pohádky v televizi. Stromek jsme odstrojovali až v novém roce na Tři krále a ani pak nepřišel nazmar, neboť byl rozštípán a použit jako palivo do kamen.
Po narození prvního syna a odstěhování se z rodného bytu jsme s manželem obývali jen jednu místnost, lépe řečeno půlku bývalé třídy ve "staré škole", s veškerým příslušenstvím na společné chodbě. Sice měla vysoký strop, který nám dovolil postavit patro, ale zase byla zabydlena zvířaty. Místo stromku jsme se tedy spokojili s větvičkami vejmutovky ve váze.
Později jsme rozmnožili nejen počet místností přestěhováním se, ale též počet dětí. Počty zvířat jsou přibližně shodné, i když se liší hmotností a velikostí. Kvůli činorodosti dětí vlastních i jen se tu občas spřáteleně vyskytujících se nám po letech osvědčil tento model: námi vypěstovaného, tedy živého, cypřiška (z dovezené šišky) si oblékám sama do vlastnoručně upaličkovaných sněhobíle snových krajek. Děti si mohou vybrat buď vzrostlé fikusy benjaminy, nebo čerstvým, mrazivým povětřím a smolou voňavé větve vejmutovky. Platí pouze jedno pravidlo, a to stylová jednotnost, jak v barevném ladění, tak v materiálu ozdob (papír, sušené plody, dřevo, textil, drátek, sklo, keramika apod.)
Jedna z váz, která je tradičně ozdobená červenými mašlemi, velkými červenými koulemi v počtu stávajících členů rodiny, zvonky a rolničkami, stojí na rohové polici mezi džbánky a rozveseluje kuchyň.
TÉMATA:
DŮM A BYT