Jedním z nejpopulárnějších svátků předvánočního času patří zcela jistě svátek svaté Barbory. Barbora žila ve 3. století našeho letopočtu ve dnešním Turecku. Její otec Dioskuros ji nechal zazdít do slonovinové věže, aby se nemusel strachovat o její čest, když odjel na cesty. Ona však přesvědčila zedníky, aby nechali volný průchod pro kněze. Ten k ní přišel v přestrojení za lékaře a pokřtil ji. Když se vrátil Dioskukros z cest a zjistil, co se stalo, vydal svou dceru římským úřadům pronásledujícím křesťany. Římané ji mučili a nakonec odsoudili k smrti. Jako šlechtična měla výsadu zemřít stětím mečem. Popravil ji sám její otec, ale hned, jak jí oddělil hlavu od těla, sjel z nebe blesk a sežehl jej na prach.
Je považována za ochranitelku proti smrti bleskem a proti náhlému úmrtí vůbec. Je patronkou všech, kdož mají co činiti se střelným prachem nebo zbraněmi, ale i všech stavebních profesí. Jako patronka a ochranitelka má velmi širokou působnost, a proto ji oslavují všichni, kdo potřebují pomoc či přímluvu „nahoře“.
Nejznámější tradicí je řezání větviček ovocných stromů, nejlépe třešní, na den svaté Barbory. Tyto „barborky“ musí do Štědrého dne vykvést, jinak se dívka, která si je natrhala, nevdá. K dalším tradicím patří zapalování Barbory v dolech. Svatá Barbora je totiž především patronkou horníků a je jí zasvěcen jeden z nejkrásnějších Českých gotických chrámů v Kutné Hoře. Když se tam někdy přinachomýtnete, nenechte si jej ujít, je to zážitek!

Informace jsme čerpali z knihy Malá encyklopedie Vánoc od V. Vavřinové.
Reklama