V auditoriích se v poslední době rozvířila velká toaletní debata. Je to jasné, na záchod chodí každý, a tudíž o tom každý víme své. Není to abstraktní diskuse na nepostižitelné intelektuální téma, je to prostě realita, kterou každý důvěrně zná.
Když jsem byla úplně malá holčička, mé první vzpomínky jsou z léta, kdy jsem byla s babičkou a s dědou na chatě. Stojím před kadibudkou a hrozně se mi chce na záchod. Stojím tam už dlouho, protože na záchodě sedí děda. Předstírá, že tam vykonává životně nutné funkce, ale já dobře vím, že si tam čte noviny. Nedočkám se. Nakonec musím jít do lesa…
Další intenzivní vzpomínky z dětství jsou z naší předsíně doma. Stojíme s maminkou nabalené v kabátech a rukavicích, potíme se a je nám strašné vedro. Já fňukám, maminka má vzteky bílé nozdry. Měli jsme už před dvaceti minutami odejít z bytu. Čekáme totiž na tatínka. Tatínek je na záchodě. Předstírá, že tam vykonává životně důležité funkce, ale my víme, že si tam čte noviny.
Po svatbě jsem častokrát prostála před záchodem dlouhé minuty a naše děti chodí občas čurat do vany. Na záchodě je tatínek. Předstírá, že tam vykonává…
Všechny ženy světa stojí přede dveřmi toalet a čekají na muže, kteří předstírají, že vykonávají… Nevím, proč tomu tak je, ale asi proto, že mužům poskytuje toaleta dokonalý „pocit jistoty a bezpečí“. Jelikož muž vykonává velmi delikátní potřebu, je přirozeně hájen. Je nepravděpodobné, že by jej kdokoli čímkoli obtěžoval. Na záchodě nemůže utírat nádobí ani odnášet prádlo na mandl, o odvádění dětí na kroužky nemluvě. Záchod je tak malá místnost, že nepřipadá v úvahu, že by tam cokoli někam založil a nenalezl. Popelník, cigarety a noviny má přehledně rozloženy v dosahu obou rukou. Další výhodou malé místnosti je to, že už se tam nikdo další nevejde, a tedy poskytuje muži maximální klid. Bez půvabu není pro muže ani to, že mohou popustit uzdu všemu, nad čím ženy ostentativně ohrnují nos, a mohu být konečně správnými drsnými chlapy.

Také máte podobné zkušenosti? Víte o nějakých dalších důvodech, proč jsou muži na záchodě šťastní?