Ostrov Korfu z výšky připomíná napnutý luk, jehož tětiva se ztratila kdesi v mořské hlubině Středozemního moře. Na nejužším místě měří zhruba 6 km, takže se z jedné strany ostrova na druhou pohodlně dostanete za necelé dvě hodiny. Stříbrošedý nádech, který ostrovu vévodí, mu propůjčily staleté koruny olivovníků. Olivové háje svým klidem, tichem, mírem a šerem připomínají chrámy. Ze spletitých prastarých kmenů dýchá pozitivní energie, síla, tvrdost, zdraví. Chór cikádích samečků v pravé poledne působí jako oslavný hymnus.
Jak ale ostrov Korfu ke svým olivovým stromům přišel? Zásluhou benátské vlády, která se svým působením nesmazatelně zapsala do krajiny. Ke konci 14. století se Korfu připojilo k bohatým Benátkám. Věnem přineslo výhodnou strategickou polohu, neboť střeží vjezd z moře Jónského do moře Jaderského. Jedním z nejvýhodnějších artiklů té doby byl olivový olej. Proto se Benátky snažily od druhé poloviny 16. století pěstování oliv zavést i na Korfu. Svůj úmysl podpořily roku 1623 rozhodnutím, že každý obyvatel Korfu dostane 12 cechínů za každých 100 nově vysazených olivovníků. Předpokládaly, že Řekové upraví další kus lesů ve prospěch zemědělství. V tom se však zmýlily, obyvatelstvo pod vidinou snadného zbohatnutí „odepsalo“ vinnou révu a na její místo zasadilo mladé olivové stromky.
Olivovníky se tu postupem času rozrostly do opravdových, velmi nesnadno udržovatelných lesů (v roce 1879 byl ostrov poset 4 miliony olivovníků). Stín, který vytvářely jejich bohatě rozvětvené koruny, zabraňoval v růstu ostatnímu rostlinstvu. Nízký porost olivových hájů se dal využít jen jako pastviny pro kozy. Vzhledem k množství používaných herbicidů a pesticidů v současné době se pod takto ošetřovanými olivami táhne mrtvá země posetá jen suchými lístky.
Přesto se dá na ostrově vidět spousta nádherných míst. Pokud je najdete, rázem se octnete v knihách slavného přírodovědce Geralda Durella a kouzlo ostrova nad vámi roztáhne svůj snový šál a už vás nepustí.

Nataša Velenská
Reklama