Zdravím všechny!
Tímhle tématem jste mi připomněli můj svatební den. Bylo mi dvaadvacet, mému nastávajícímu o deset více. Já jsem z Prahy, on ze severní Moravy. Svatba se konala v Praze.

Den před obřadem jsme s mamkou vařily kotel guláše na dopoledne pro svatebčany a už ani nevím proč, ale dost jsme se porafaly. Asi jsme už měly obě nervy na pochodu. Pak se sice situace uklidnila, ale já se ráno probudila s pekelným žlučníkovým záchvatem. Bylo mi příšerně a kvílela jsem v posteli. Představa, že budu muset vstát a jít se vdávat, mi nijak neučarovala. Jelikož se můj stav nelepšil, musela jsem navštívit lékařku. Moje první věta byla: "Paní doktorko, mám žlučníkovej záchvat a za dvě hodiny se vdávám, dělejte s tím něco." Paní Dr. mě prohmátla, potvrdila diagnózu a píchla mi nějakou injekci. Sice se mi po ní trochu ulevilo, ale nebylo to stejně nic moc.

Obřadní síň byla nedaleko, a tak jsme se tam asi půl hodiny před obřadem vypravili. Můj budoucí muž šel s rodiči k výtahu jako první várka a my měli jít po nich. Dohodli jsme se, že přijedou autem, které měli zaparkované za rohem, před náš dům a pojedeme společně. Vyšli jsme před barák a čekáme v našem autě, až přijedou. Čekáme pět minut, deset minut a oni nikde. Po čtvrthodině jsme čekání vzdali a rozjeli se k Národnímu výboru. Můj muž tam stál opřený o auto, vedle něho jeho otec, oba v puse cigáro a společně s máti se ukrutně divili, kde že jsme se zapomněli.

No, nakonec svatba byla a manželství nám trvá už 18 let.
Jen ještě na závěr. Jelikož mi ještě pořád nebylo moc dobře, mohla jsem si dát k obědu jen čistý vývar z knedlíčkové polévky. Svíčkovou, kterou tolik miluju, jsem ani neochutnala a o dortech a koláčích ani nemluvě. Všichni kolem se cpali a já byla na dietě. Druhý den jsme jeli na svatební cestu, a tak nám zbylé koláčky pěkně ztvrdly a já je pořádně ani neochutnala.
Nicméně, i když nám svatební den nevyšel zrovna podle našich představ, jsem šťastná a spokojená. Máme se rádi a společnost nám dělají naše dvě dcerky, které přišly sice trochu později, než jsme měli v plánu, ale jsou, a to je nejdůležitější.
Na svůj svatební den ale rozhodně nikdy nezapomenu.