Soutěž o myčku nádobí vrcholí! Celé soutěže se zúčastnilo přes tři tisíce söutěžících. Těch, kterým se podařilo zdolat všecha úskalí soutěžních otázek, bylo 114. Aby to bylo ještě napínavější, tady vám předkládáme pět nejlepších příspěvků, neboli "odpovědí" na otázku číslo desët:

Coudy:
RODINNÁ ETUDA (ze života ženy)
Za krásných letních večerů, když poslední prádlo doperu, sednu si krásně unavená jak každá "šťastná" matka-žena k počítači a zapnu hned vesele svůj internet. Najednou zbytek rodiny křičí: "Mámo, my máme hlad!" Já slyším špatně snad!!! ...napětí vrcholí... Vzápětí otázka vystřelí: "Vy jste snad večeři neměli?" ...a na okna ťukají kapky deště... Hlavou záporně zakroutí rodina "My čekali až přijde mamina." Opustila jsem proto počítač, když drahá rodina má takový hlad. A šla jsem chystat večeři, než se venku sešeří. Vařila jsem, pekla, chystala - rodina trpělivě čekala. Tiše, nikdo ani muk za chvíli zírám jako puk... Sedli jsme všichni ke stolu, povečeřeli pospolu. A když se všichni najedli, k televizi vzorně zasedli. A sledovali seriál... ...takový rodinný ideál. V kuchyni zůstala jsem opuštěná, unavená, ale "šťastná" žena. Já a hora nádobí... Jak je to všechno veselé, co vám mám povídat, přátele! Trochu jsem se zasnila, než jsem se do toho pustila ...a zahleděla se do budoucnosti... Jednou ráno vstanu, štěstí mi bude přát, v kuchyni totiž bude jako dárek myčka na nádobí stát... ...bude to jednou snad???

Andula:
Hildu do každé rodiny!
Veselé vánoce, svátky klidu a rodinného štěstí! Bohužel, ne všechny moje vzpomínky vypadají jako reklama na vánoční kolekci, protože moji rodiče doprovázeli svátky pro nás děti několika zcela nepochopitelnými rituály. Třeba tenhle. Ani po té, co otec konečně vyňal z kapra poslední kůstku, nemělo mít mé a sestřino napětí konce. Hora balíčků v obýváku, hora nádobí v kuchyni. Stromeček nebylo pro samý dárek vidět, ovšem moje máma považovala za zásadní úkol likvidaci následků našeho hodování, a proto se jala umývat talíře. Že by se to snad umylo později nebo snad dokonce ráno, jak jsem vesele navrhla já? Neodpustitelný hřích, skvrna na čistotě vánoc. Našim dětem snad podobné trauma nehrozí, protože u nás myje nádobí Hilda. Což není služka, ale myčka. Ale co když pojdeme někdy na vánoce k rodičům? Obávám se, že by má skrytá traumata mohla znovu vyplynout napovrch a že mi tudíž nezbývá nic jiného, než rodičům též pořídit nějakou tu Hildu. Moje matka sice technice nevěří, mikrovlnku považuje za podobně složitou věc jako vesmírnou loď, ale když zvládla fritovací hrnec a dokonce kuchyňský robot, možná by do kuchyně vpustila i budoucnost v podobě myčky na nádobí. Té bych tímto ráda vzdala hold. Moje úcta k ní se neomezuje toliko na vánoce, ale je neustálá, protože mé pokyny plní bez reptání a asi jediné jí nevadí, že zatímco ona se dře, já koukám do knížek či třeba na internet.

Sandy:
Ve dřezu kupí se nádobí hora,
jen na ni mrknu - hned cítím se chorá.
To je má budoucnost? To je mé štěstí???
Vztekem se zalykám, zatínám pěsti.
Hlavou mi proběhne úžasný nápad,
tohle snad i manžel musí už chápat.
"Veselé vánoce" jsou tady zase,
miláček po roce rozbíjí prase.
Táhnu jej k výloze, kde můj sen stojí,
svátečně ozdoben třpytkami, chvojím.
Pohledem naznačím, po čem tak toužím,
už ani nevnímám ostatní zboží.
Pokývá uznale, výběr můj schválil,
potom se na chvíli ode mne vzdálil.
Nastal den slavnostní, nemohu dospat,
vždyť dárek vysněný večer mám dostat.
Z postele vesele ráno se řítím,
radostné napětí celý den cítím.
A pak šok strašlivý, zčernal mi svět:
namísto myčky já mám internet!

Sharon:
Když se z práce doplazím, netvářím se VESELE,
venku už je skoro tma a já místo postele,
do které bych ráda hupla, ať mě nikdo nezlobí,
vnořím ruce do lavóru, kde mě čeká NÁDOBÍ.
Je ho pěkná slizká HORA, čímpak je to dáno?
Proč ho nikdo neumyl po snídani RÁNO?
Moje děti VESELÉ náhle hbitě zmizí,
maj´ prý plno úkolů, práce je jim cizí.
Tak si ráchám lokty v Jaru a cítím to NAPĚTÍ,
naštvaná jsem na kdekoho, a především na děti…
Proč mi nikdo nepomůže, proč se všichni ztrácí?
Znamená to, že jen já mám tu dělat práci?
BUDOUCNOST je nejistá, dost se na ni mračím,
já totiž mé rodince jako služka stačím…
Propadám svým úvahám, myšlenky se v hlavě honí,
náhle slyším rachocení a u dveří někdo zvoní.
Děti rázem hbité, čilé, otevřít hned běží.
"Mami, máš tu ňákej DÁREK, na schodech tu leží!"
Velká bedna mezi dveřmi, které jsou hned plné,
Jaké ŠTĚSTÍ se to náhle tady na mě hrne?
"Baf!", za bednou milý tati prudce vyskočí,
nápis velký na krabici bije do očí.
Mám ten dojem, že už v dřezu nebudu se nořit…
Kde ten taťka ale mohl na tohleto spořit?
Odpověď na myšlenku se dostavila hned:
"Milá mamčo, ty to nevíš? Máme INTERNET!
Kam se kouknout a kam napsat, tohle stačí vědět,
a ty teď už budeš jenom hezky v klidu sedět,
koukat jak to tiše cáká, bublá, přede, meje!"
Pořád nevím, co se to tu tak najednou děje…
Je to pravda, nebo sen… trošičku se lekám…

(a tak s velkým napětím na výsledek čekám :-))))

Tatjana Novakova:
Naše Vánoce
Kouzlo vánoc, vůně stromku
v napětí na cinkot zvonků
čeká dítě jako myška
- na znamení od Ježíška.
Starý zvyk je, také ctnost
přát si zdraví a hrst štěstí
ať radostnou budoucnost
z oříšku jim správa věští!!
V tom se náhle dýmy valí
v kuchyni se hrnec pálí
Ježíš Marja, Bože můj
na den štědrý pří mě stůj !!!
Ruce sepne matka v křeči
otec, v klidu "nač ty řeči
ráno se zas všechno spraví
hlavně že jsme všichni zdraví"
Jehliči zas v domě voní
na stromečku svítí svíčka
dítě pod něj oči kloní
- je tu dárek - je tu myčka!!!
Matku přejde rychle zlost
maluji si budoucnost..
vesele jak ráno vstává
do myčky pak hrnce dává...
V domě libě voní káva,
nikde nikdo nenadává
všechni spolu mohou hned
- hrát si - zapnout internet
Žádná hora nádobí kuchyň
jim už nezdobí....
P.S. Ať jsou šťastné, veselé, též ty Vaše, přátelé...

Nevolejte, nepište, ani jinak neprojevujte zvědavost... Jméno absolutního vítěze se dozvíte v pátek :-)
Reklama