Konec toho týdne se nese v duchu změn. Skončil říjen a kalendář se přehoupl do předposledního měsíce roku. Ten sebou, kromě výrazného ochlazení, přinesl také stále naléhavější pocit blížícího se adventu. Sychravé a temné podzimní období bylo odedávna zahaleno nádechem čehosi tajemného, magického. V listopadu tradičně začínaly přástky a taky se vzpomínalo. Dnem, který je ke vzpomínání jako stvoření, je právě 2. listopad, kdy už od roku 998 slavíme Památku zesnulých neboli Dušičky.
Možná i vy jste zakoupili kytičku, věnec, svíčky a ozbrojeni konvičkou a hráběmi vyrážíte za svými blízkými na hřbitov. Uklidit, ozdobit a vzpomenout… V dobách dávno minulých se někde na vesnici peklo zvláštní pečivo zvané "dušičky", jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé. Dušičková tradice je sice o dost pochmurnější než Halloween, který se na přelomu října a listopadu drží převážně v anglicky hovořících zemích, ale je to naše domácí a dobře zakořeněná tradice. Spojuje lidi, kteří už se navzájem nikdy nepotkají. Spojuje rodiny, které se celý rok třeba ani nesejdou. Připomíná nám ty, kteří odešli, ale přesto jsou pořád s námi.
Lidé, kteří jsou tradičněji založeni, lidé starší nebo ti, co žijí na vesnici či v menších městech, ti obvykle o Dušičkách na hřbitově absentovat prostě nemohou. Je potřeba pěkně uklidit, ozdobit hrob umělými nebo čerstvými květy, věnečky, jehličím a zapálit svíčky. Ruku na srdce, někdy se, jak už je u nás zvykem, více soupeří o to, kdo rodinný rov lépe vyštafíruje, než že by se vzdával hold zemřelým. I tak má svátek svůj smysl.
Ale i ti, kdo tradice příliš nectí a péči o hrob svých příbuzných nechají raději někomu jinému z rodiny, mohou dnešní den využít k tomu, aby se zamysleli, zavzpomínali a třeba se i pokusili na chvíli zapomenout na svoje (z pohledu věčnosti malicherné) každodenní starosti. Zkuste si třeba aspoň doma zapálit svíčku, sfouknout prach ze zažloutlých fotek a na chvíli spočinout v tichém rozjímání. Nevadí, že se neumíte ani pomodlit a do kostela chodíte jen na Půlnoční. Prostě jen tak chvíli seďte, vzpomínejte a uvědomujte si… sebe, své blízké, ty, kteří už s vámi nejsou, i ty, které ještě stále máte, ale možná na ně chvílemi tak trochu zapomínáte.