Vzbudila jsem se po probdělé noci a líně dopajdala do koupelny.

Tam jsem se zavřela a zírala na sebe do zrcadla.
Kruhy pod očima, pupínek uprostřed čela, obličej bílej jako stěna a oči zúžené a parádně červené...

Takhle mám jít z domu?
Za deset minut musím vypadnout, už tak jsem zaspala a na nějaké líčení nebude čas... Nejlepší a nejslušivější kousky mám zrovna v pádle, takže mi nezbyde nic jiného, než na sebe natáhnout nudný džíny a a nějaký triko... Nálada pod psa, sebevědomí na nule...

Nejraději bych nikam nešla a a lehla zpátky do peřin.
Ale hodiny jsou neúprosné, popadnu tašku a mizím. Samozřejmě se mi venku hned podaří uklouznout, při čemž mně pozoruje asi deset kolemjdoucích lidí a já jen zakleju a jdu dál.

Když dorazím do práce, prsatá blonďatá kolegyně v uplém sexy topu koketuje s mým spolupracovníkem, mimochodem, docela milým a hezkým a to se mi vůbec nelíbí...
Momentálně ale nemám zbraně na to, abych něco podobného zkusila. Raději zapadnu na svoje místo a zahrabu se papíry. Jdu si uvařit kafe, mimoto se ještě opařím a pak si s ním poleju firemní dokumenty. Vypadnu tedy raději na záchod abych aspoň trošku napravila tu mou katastofickou vizáž. Mimoto zjistím, že jsem nečekaně dostala menstruaci. Chválabohu, aspoň nemám flek na zadku.

Prokleju tedy všechny chlapy na světě za to, že se s ničím takovým neotravujou a zabouchnu za sebou dveře. Ležím v papírech dalších sedm a půl hodin a pak se seberu a jdu domů. Doma zjistím, že jsem ztratila peněženku a ve zprávách vykládají o dalším zdražování - jak sadistické...

Sním tedy něco málo, kila mi totiž poslední dobou narůstají, umyju se, převleču a zapadnu do peřin. Ať žije den práce.

Eva T.

Evě děkujeme a posíláme ji vzkaz:

Nezoufej, zítra bude líp. Editorka dnešního dne v to totiž také usilovně doufá... :))

Hezký večer všem čtenářkám přeje loučící se editorka dne