Většinou za chůze, ať na procházce, či při všelikých pochůzkách mě přepadá nejvíc nápadů. Prokrvený mozek začne lépe pracovat, naskočí jako motorek a vrní mi do chůze novými a novými gejzíry inspirací. Proto také obvykle nosím malý bloček s tužkou, za časů Jana Nerudy bych si své poznámky psala na papírové manžety košil či šatů a doma místo vyhození do koše uschovala do krabice. Občas bloček nahradí diktafon, ale jelikož jsem stydlivá a nerada na sebe přitahuji pozornost, mohu diktafon použít pouze v liduprázdné ulici, parku či odlehlých místech. Popsané papírky si ukládám do šuplíku u počítače nebo na okno nebo jen tak do batůžku a peněženky. Konečně jsem si na ně pořídila krabici "nápadnici". Házím do ní i zajímavé recepty, výstřižky z novin a časopisů, které mě něčím zaujaly, babské rady, pokyny k pěstování květin, náměty na volné chvíle a deštivé odpoledne, rozkresy na vyšívání a paličkování, "patenty" na správku různých rozbitých věcí, návrhy rozličných bytových doplňků a na využití věcí téměř nevyužitelných... A ocitnu-li se v nouzi a potřebuji načerpat inspiraci, vyrobit rychlý a neobvyklý dárek, otevřu svou studnu nápadů a přehrabuji se v ní tak dlouho, až najdu, co hledám. Občas v ní zabřednu a ztratím se na celý půlden a pak v ní bloudím a jako Alenka v říši divů a za zrcadlem objevuji kdysi dávno poztrácené korálky činností, na které jsme již za ta léta zapomněli. Vynořím se duševně i tělesně natolik omyta a osvěžena, plna energie, takže mi běžné problémy, ony pověstné kapky, které svou pravidelností umořily osla, připadají zcela nicotné. Je to mé tajné království z dob holčičích a doufám, že jej ještě dlouho budu moci navštěvovat. Ostatně, moje dcera už tak‚ takovou krabici plnou pokladů a poztrácených věcí má.

Nataša Velenská