V dnešní době je možné sledovat v tvorbě interiérů jednoznačný příklon k rustikálnímu stylu. Sklo, chrom a ostré hrany jsme vyhradili kancelářím a bankám. Plasty, jež zaznamenaly svůj velký vzestup v šedesátých letech, se nám sice trošku postmoderně vrátily, ale kdo chce bydlet pohodlně a útulně, ten jistě upřednostňuje rustikální styl.
Základem každého interiéru je podlaha. Jakou zvolit krytinu? Pomalu upouštíme od koberců „ode zdi ke zdi“, které nás nerozlučně provázely před několika lety. Jsou nejen velmi náročné na údržbu, ale jsou i velmi nehygienické. Za pravdu mi dá každý, kdo koberce, které kdysi luxoval dvakrát do týdne, sundal – na hladké podlaze je patrné, že prach se usadí daleko dříve než za tři čtyři dny. Z hladkého povrchu jej stačí zamést a občas vytřít, v koberci se i nejpořádnějším hospodyňkám usazovaly nepozorovaně kilogramy prachu a nečistot.
Mezi oblíbené krytiny patří dřevo, ať už parkety nebo prkna, nebo imitace dřeva v podobě laminátových „plovoucích podlah“. Je to praktické, výhodou je teplo a snadná údržba, ale oba typy krytiny se přece jenom časem opotřebují. Co se neopotřebuje nikdy, co je doslova věčné, to je kámen nebo keramická dlažba.
Zcela v rustikálním stylu jsou dlažby zvané cotto. Jedná se o dlaždice, kdysi ručně dělané, pálené z cihlářské hlíny. Vyráběly se již v antické době a dodnes existují v Itálii manufaktury, kde se dělají tak jako ve starověku. Dnes se pochopitelně vyrábějí i průmyslově, ručně dělaných byste se nedoplatili. Poznáte je podle charakteristické červenohnědé barvy – terakoty. Protože hlína, ze které jsou páleny, není zcela homogenní, dochází při výpalu k různým odstínům terakoty na jednotlivých dlaždicích, což působí na podlaze velmi zajímavě.
Ručně dělané dlaždice jsou o něco silnější, mají mírně nepravidelný povrch a jejich cena je vskutku závratná – zaplatíte za ně minimálně okolo 1100 korun za metr čtverečný. Protože jsou neglazované, musí se napouštět proti nečistotám včelím voskem. Průmyslově vyráběné dlažby jsou levnější, jsou slabší a pravidelné. Nepůsobí tak originálně, ale jsou méně náročné na údržbu.
Jejich použití je všestranné. Mohlo by se zdát, že taková dlažba vyžaduje bezpodmínečně ohromný prostor a vyjímá se dobře jen ve venkovském sídle. Když však máte menší místnost, můžete klidně toto zdání obejít tím, že zvolíte dlaždice menšího rozměru. Rovněž představa, že se zásadně nehodí třeba do panelákového bytu, neplatí univerzálně. Stačí prostor přizpůsobit vhodným nábytkem a doplňky.
Další možností jsou dlažby z přírodního kamene. Jsou sice šokantně drahé – metr vás podle materiálu přijde na dva až deset tisíc korun, ale jejich životnost je skutečně navěky. Používají se žulové, mramorové, břidlicové nebo porfyrové dlažby a můžete si být jisti, že s jejich údržbou nebudete mít nejmenší starosti. Kromě ceny je jejich nevýhodou i chlad, ale kdo má doma dlážděno kamenem, ten se zouvat nemusí.
Reklama