Kdy začali vlastně lidé prát?
S trochou nadsázky se dá říci, že přesně ve chvíli, kdy se podívali na své kožešiny a zhrozili se nad vší tou špínou, která na nich po dlouhá léta lpěla. Ale vážně. Ve starých dobách se pralo ve vodě z potoků a řek a prané prádlo se dřelo o kameny. Zapomeňte na mýdlo – to patří do úplně jiné, mnohem modernější doby! K nejstarším způsobům praní patřilo (a v mnoha zemích třetího světa vlastně dodnes patří) vytloukání špíny z prádla kamenem nebo dřevěnou holí, a to většinou bez použití jakýchkoliv pracích prostředků.
A kdy se objevil první prací prostředek – tedy mýdlo?
První zprávy o jeho použití pocházejí z Babylonie kolem roku 2500 př. n. l. Podle sumerského návodu se tehdy mýdlo vyrábělo ze směsi, která obsahovala 1 dílek oleje a 5,5 dílků dřevěného popela. No a od té doby se výroba mýdla začala zdokonalovat. Kromě mýdla se k praní používala také tzv. valchářská hlinka nebo kořen mydlice lékařské – ta totiž obsahuje látku saponin, která po rozpuštění ve vodě pění jako mýdlo!
A co renesance, baroko a doba temna?
Prostřednictvím Arabů se v dobách středověkých použití mýdla rozšířilo do Španělska a odtud do celé Evropy. Významnými středisky výroby a obchodu s mýdlem byli hlavně Benátky, Marseille a Janov. Ale jak sami dobře víte, na osobní hygienu si středověk bohužel nijak nepotrpěl a mýdlo se až do konce 18. století vyrábělo v podstatě stále stejnými, poměrně primitivními metodami.
A kdy to lidé s praním a osobní hygienou začali myslet opravdu vážně?
Mýdlo se po celé Evropě rozšířilo až díky dvěma francouzským chemikům Nicolasovi Leblancovi a Michele Eugénovi Chevreulovi, a to, považte, až na začátku 19. století! A tak se tato nenápadná, leč velmi důležitá věcička stala synonymem čistoty. Z mydlářství se tak postupně stalo významné průmyslové odvětví. Mýdlo ale v dnešní společnosti není nejobvyklejším pracím prostředkem. Dnes už jsme si zvykli používat prací prášky, a to nejlépe ty univerzální... Vynález prvního univerzální prací prostředku!
V roce 1907 jej uvedla na trh firma Henkel a pojmenovala jej Persil, obsahoval totiž dvě dodnes používané složky: bělicí perborát a vodu změkčující silikát, jejichž složenina tvoří jeho název. Persil existuje dodnes. Vpravo si můžete prohlédnout historický reklamní plakát, který Persil propagoval. Univerzální prací prostředky postupně začaly velmi rychle nahrazovat klasické mýdlo. Jejich hlavní součástí je, stejně jako u mýdla, povrchově aktivní látka. Mimoto však také změkčují vodu a vyprané prádlo bělí.
A v čem pereme dnes?
Nevýhody mýdla jako přírodního detergentu vedly po 2. světové válce k hledání nových druhů syntetických pracích prostředků. Základní surovinou k jejich výrobě se stala ropa. První syntetické detergenty však měly závažný nedostatek – špatně se rozkládaly působením mikroorganismů, znesnadňovaly čištění odpadních vod a tím vážně ohrožovaly životní prostředí. Později byly objeveny syntetické detergenty, které se dají biologicky rozkládat a jsou proto ekologicky vhodnější. Takové prací prostředky používáme dnes.
Reklama