Můžete mít byt o deseti velkých slunných místnostech, s perfektním nábytkem a spoustou jiného skvělého vybavení, ale pokud se s pocitem naprosté pohody nemůžete uchýlit do dvou místností v tom báječném příbytku, nikdy se vám nebude bydlet dobře. Do kterých? Kde začínají a končí všechny večírky, kam strčí hlavu dítě, když se večer vrací po toulkách s kamarády? Ano, první je kuchyň. Kde se můžete uvolnit po namáhavém dni, kde si můžete nahlas zpívat, jak je vám libo, odkud ráno vycházíte jako úplně nová osoba? Správně, jde o koupelnu. A řekněte sami. Můžou v tak zásadních prostorech domácnosti chybět květiny? Kdyby se to stalo, scházelo by jim to hlavní – útulnost.

Platycerium bifurcatum (parožnatka)
Od protinožců se k nám prostřednictvím Angličanů dostala parožnatka. Ve volné přírodě žije tak, že se kořeny přichytí na kmeny nebo větve stromů a potom se živí rozkládajícími se zbytky rostlin, které se hromadí v dutinách jejich hostitele. Proto o ní nemůžeme říct, že by parazitovala. Při prvním pohledu na ni by člověk jen těžko rozpoznával, že se vlastně jedná o kapradinu. Od svých příbuzných se totiž na první pohled liší plnými, masivními, rozvětvenými listy, které jsou často až metr dlouhé. Parožnatka sice potřebuje dostatečné množství světla, vždyť uživit takové listy, není nic jednoduchého, ale nesnáší, když na ni slunce praží přímo. Protože je to kapradina, má ráda vysokou vlhkost, a proto se ráda nechá rosit. Často si kapičky vody shromažďuje na listech, ale nikdy je nesmíme stírat, abychom nenarušili jejich jemný povrch. Rostlinu můžeme pěstovat klasicky v květináči. Efektně vypadá v závěsném košíku, který poskytuje jejím dominantním listům dostatečný životní prostor. Pokud jde o zálivku, je pro oba typy pěstování stejná. Rostlinu je třeba minimálně jednou týdně asi na 30 minut celou ponořit do odražené vody. Lázeň může obsahovat živiny. Aby byla její chlouba – obrovské listy – vždy v perfektní kondici, je třeba je také v dostatečné míře rosit.

Vriesea splendes (vrisea)
Vrisea má svůj původ v Jižní Americe, zejména v Brazílii. Díky svému květu, který je plochý a má oranžovočervenou barvu, se jí někdy říká hořící meč. Květ vyrůstá zprostřed růžice listů, které jsou asi půl metru dlouhé, nápadně pruhované. Jako žádná tropická rostlina nemá vrisea ráda chladno, ale také nesnáší přímé slunce. Přesto je potřeba, aby měla dostatek světla, aby mohla dobře kvést a měla patřičně vybarvené listy, které jsou její chloubou. Půdu kolem rostliny musíme stále udržovat vlhkou a zaléváme pokud možno odraženou vodou. Rovněž střed listové růžice by měl být stále plný čisté vody. Protože pochází z tropů, kde je značná vlhkost vzduchu, má vrisea ráda časté rosení. Vzhledem ke svému extravagantnímu zjevu je vrisea předurčena k solitérství. Jedině tak totiž můžou vyniknout nejen její barevný květ, ale i pruhované listy.

TÉMATA:
DŮM A BYT