Pod slovem úklid si každý obvykle představuje něco jiného, často až diametrálně odlišnou činnost. Uklizený stůl v podání našich dětiček znamená, že se na jeho ploše objeví nezastavěný obdélníček velikosti malého notýsku, neboť všechny ostatní předměty na něm nashromážděné mají svou důležitost a děti by se bez jejich bezprostřední blízkosti cítily nesvé (jejich vlastní vysvětlení). Postel je uklizena, pokud je na ní peřina, polštář a pod nimi prostěradlo - to je základní pravidlo každého správného lůžka! - a možná taky kupa dalších věcí, jako nezbytné stádo plyšáků, rozečtené knihy a časopisy, fotografie a obrázky oblíbených postaviček, drobky z potají pojídaných dobrot, neboť knihu si daleko lépe vychutnáme právě při konzumaci sladkůstek nebo slanůstek, apod.
Děti jsou ovšem také až nebezpečně vynalézavé, například druhorozený synek vyřešil otázku úklidu pavučin za plynovým sporákem vhozením zapálené sirky. Pravda, vzniklý ohýnek skutečně pavučiny dokonale odstranil, ještě, že jsme u toho byli, a tak se synovo inovátorství dostalo do rozporu s tradiční úklidovou představou rodičů a zůstalo nepochopeno, ba co víc - dokonce co nejpřísněji zakázáno! Naši miláčci a trapiči se totiž řídí heslem že co není zakázáno, je dovoleno. Ale cožpak si mohou ubozí a uchvátaní staří rodičové vzpomenout na všechny věci, které by měli zakázat? Děti jsou vždy nejméně o krok před nimi.
Dlouhé přehozy na postelích či ubrusy na stolech a stolcích poslouží jako kryty na shrnutí věcí v jejich okolí pod jejich milosrdný, do té doby nevyužitý prostor. Mnohé krabice, krabičky a šuplíky jsou tak nacpané „životně důležitými potřebnostmi", že nejdou otevřít. V tomto případě děti dokonce zvládají porušit veškeré fyzikální a chemické zákony o hmotě a jejích vlastnostech. Stlačí nestlačitelné, do kulaté prolákliny vmáčknou hranaté, do maličkého prostůrku vměstnají dvakrát větší objem a tak dále. Jenže, my jsme byli také takoví, ale s postupem let a dospíváním jsme tyto triky a dovednosti kdesi poztráceli a pozapomněli. Škoda - někdy by se hodily!