Za chvíli je to zase tu. Před pár dny nás opustily srdceryvné Vánoce, kdy jsme si odpouštěli i to, co jsme si ještě neudělali, a kdy jsme pečlivě bádali ve svých nitrech, zda bychom neměli být hodnější a méně materiální, jen aby nás převálcoval tklivý Silvestr s předem vzdanými předsevzetími a už se na nás chystá svatý Valentýn v plné zbroji.
Rudá srdce, růže, láskyplná vyznání a sliby plná „navždy jen tvoje“ či „stále jen tvůj“… Plné výlohy se zaručeně sladkými pohlednicemi pro ty, jež milujeme. Stránky časopisů přetékající polibky a rozhlasové soutěže s tolika zdrobnělinami, až ztrácíme smysl vět…
Kam utéct? Kde je ta zóna ochrany spotřebitele, jemuž připomínka toho, že je plonkový/á, činí tělesné i duševní ujímání? Proč nevytvoří město ulice s přísným zákazem šířit sladkobolná přání a atakovat tak ubohé opuštěné a nezadané? A co třeba speciální rozhlasové či televizní hodiny s vysíláním vyhrazeným pro jednotlivce a ne pro zamilované páry? V restauracích jsme chráněni před obtížným cigaretovým kouřem, v reklamách se nesmí vyskytovat alkohol prezentovaný jako tvůrce nálady, či dokonce požitku. A co teda ten Valentýn!???

Eva
Reklama