Několik praktických rad, jak si ochočit muže. :-)

muže zkrátka ochočit neumím

Ťapina: A která ta rada ti hlavně nejde?

Tak tohle se mi nějak nedaří

Niki, myslím, že to nejdůležitější je, jestli tě tvůj přítel chápe jako naprosto rovnocennou partnerku, nebo jestli k tobě přistupuje spíš jako ke svému doplňku, který je tu především pro něj.. Pokud máte rovnocenný vztah, tak je všechno v pořádku (u nás je obdobná situace, taky jsme oba VŠ a taky vydělávám o něco víc) ale možná poznáš, že až spolu začnete žít, nepovedete každý svou domácnost, tak určitá - nechci říct výchova - ale přizpůsobení se jeden druhému je prostě nezbytné. Holt nejsme s těma mužskejma stejní, každému nám vyhovuje něco jiného, každého rozčilují na tom druhém jiné drobnosti (mně vytáčí, když Jeník nechává všude včetně kuchyňského stolu noviny a považuje to za pořádek, na druhou stranu nesnáší neumyté nádobí, takže radši ho umeje, než by si sedl k večeři a věděl, že není umyté nádobí - no, já jsem pravej opak, poházené noviny mě točí a neumyté nádobí nechává úplně v klidu..)... prostě takovéhle věci vyplavou až tehdy, až budete spolu. Pak se začnete vychovávat vzájemně...
ahoj

Batmane, proč se bojíš napsat něco o své realitě a minulosti??? Asi to souvisí s tím mužským egem, ne??
vždyť my tě nesníme, fakt..možná bychom ti líp rozuměly..

.. tak jsem si se zájmem přečetla všechny příspěvky. Teda Batmane, bu´d jsi tak dokonalej, že by tě měli pozlatit, nebo jsi spíš typ, který bych doma moc mít nechtěla.. tvoje názory myslím vychází z toho, že celkem všechno máš, nepocítil jsi nedostatek žádné péče, opečovává tě stále maminka, přítelkyně, nebo někdo jiný, nepocítil jsi, jaké to je, ztratit zaměstnání, nepocítil jsi, jaké to je,pečovat o dítě (můj manžel, dokud si nevyzkoušel, jaké to je, starat se byť jen pár hodin o miminko, si taky myslel, jaká je to pohoda a na co si my ženský vůbec stěžujeme...) takže si spíš myslím, že mluvíš o věcech, o kterých vlastně moc nevíš. Není to chyba, jen neznalost, která se zřejmě časem a zkušenostmi může změnit.
A ještě poznámka k tomu, že nás nic nenutí pracovat. Když pominu ekonomické důvody, mně k tomu, pracovat, nutilo po pár měsících jedno - myslela jsem, že se doma pouhou péčí o miminko (naštěstí zdravé a dokonalé) zblázním. Strašně mi chyběla práce, zabývat se něčím jiným než vařením kašíček a přebalováním.. Můj muž je naštěstí tak skvělej, že na mě viděl, jak začínám blbnout, a sám mě nutil, abych něco jiného dělala. Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem našla dost kvalifikovanou prácí, kterou jsem mohla dělat z 90% doma - koneckonců jinak to nešlo, když jsem malého 18 měsíců kojila, ale přes větší časovou náročnost zvládnout všechno mi začalo být skvěle.... a to nemluvím o tom, jak mi tyhle pracovní zkušenosti pomohly s prací po skončení mateřské... dnes zrovna moc nikoho nezajímá, že je žena pár let na mateřské, utíká jí kvalifikace, po mateřské ji moc do práce nikdo nechce, protože děti budou nemocné....¨
Milý Batmane, problém je mnohem složitější a to, abys ho mohl podrobně posoudit, potřebuješ a) buď být žena, což nepředpokládám
nebo b) oženit se, pořídit si aspoň jedno dítě (což ti přeju), ztratit zaměstnání nebo udělat jinou blbou životní zkušenost (což ti samozřejmě nepřeju) - nicméně to trochu změní pohled na realitu.....
jinak všem diskutujícím přeju hezké odpoledne....

clarCa: Souhlasím s Tebou a těch příkladů by se našlo mnohem víc, ale proč to tady rozvádět...
Já jenom žasnu nad předpotopními názory některých mužů (doufám, že těch zatím svobodných). Možná zaspali dobu, možná jsou stále hýčkáni maminkou a tak žijí v blažené nevědomosti, netuší, co soužití v manželství obnáší, možná je rozezlil jen titulek článku, kdo ví.
Jen si říkám, jak by asi reagovala má kolegyně, kdyby jí někdo tvrdil,že ji nikdo v dnešní době nenutí pracovat....
Stěží totiž zaplatí nájem, poplatky, stravu, oblečení,zkrátka to nejnutnějí. Manžel přišel o práci( zrušili jim podnik) a mají dvě děti. Ona přes den pracuje v kanceláři a po večerech uklízí. Ať jí někdo zkusí "radit", aby byla ona, nebo její děti skromnější. Naštěstí má rozumného muže a tak zatímco ona pracuje, on doma uklidí, uvaří, s dětmi píše úkoly. Až si zase najde práci, budou se pak o domácnost dělit společně,tak jako dřív.
U nás doma je to stejné. Pracujeme oba, ne pro nějaký nadstandard( bydlíme v paneláku, dovolené trávíme v tuzemsku), ale můžeme si dovolit poslat děti aspoň na lyžák, nebo letní tábor, také přilepšujeme rodičům v důchodu a děláme to rádi. O domácí práce se dělíme, nejsou u nás "ženské", nebo "mužské" práce. Zapojeny jsou i děti, takže domácnost funguje. Vážím si toho strašně moc, zvlášť když u některých kamarádek vidím, jak jejich prací unavení manželé doma u televize odpočívají, zatímco ony dělají večeři, kontrolují dětem úkoly, myjí nádobí, přepírají, žehlí atd.
Říká se, že je láska slepá, možná právě proto některé ženy vystřízliví až po určité době partnerského soužití a poznají, že jejich miláček, je vlastně pohodlný, vyžaduje určitý servis a k některým věcem je třeba ho jemně postrčit. Jak na to, nám radí tento článek. A i když se to možná někomu nelíbí - má pravdu a v životě to opravdu tak funguje

Batman: moje babička opravdu neměla pračku a sušičku a myčku.... ale když se vdala, tak nechodila do práce. Když se jí narodil syn, měla po ruce svojí maminku, sestry, neteře, synovce.... půlka vesnice jí pomáhala s miminkem a domácností.....
Dnešní ženská má na krku všechno - děti, domácnost, vydělávání peněz - a ještě kolikrát takového "poklada" (jen ho vykopat) jako ty.... (což je ovšem její problém, neměla si ho brát.... )

článek , svatá pravda

Díkybohu za inteligentního chlapa, co se nenechá ochočit! Mě by se taky nelíbilo, kdybych měla dělat chlapovi služku a nepřemýšlet vlastní mozkovnou.

ha ha ha

pajda: by se šiknul

Baví se dva muži:"Moje žena mi stále do všeho mluví!" "To je špatnou výchovou...ta má už je tak vycvičená, že mi do ničeho nemluví: do úklidu, do vaření a dokonce ani do mytí nádobí!!!!"

ja bych pridala, ze je treba vedet, ze chlap je proste jiny nez zenska a to je fakt, se kterym se clovek (tedy zena) musi smirit...je naprosta utopie chtit, aby se chlap zdesil jak je omatlany stolek v obyvaku...on to vubec nevidi ...takze ja myslim, ze je dulezite chtit po tom druhem splnitelne veci ..jo a este myslim,ze je potreba se k sobe navzajem chovat jako dospeli lide...zazila jsem ted o silvestru hadku dvou manzelu o to, jestli si ma manzel vzit na vychazku rukavice nebo ne ...prislo mi to uplne ujety... je prece dospely tak vi, jestli mu bude zima nebo ne a kdyz mu zima bude je to jeho soukromy problem...proste takhle ne