Před týdnem jste si v této rubrice mohli přečíst příběh čtenářky M., která se svěřovala se svými obavami, jak dopadne její vztah. Na odstředivé tendence svého partnera reagovala M. trochu netradičně a přiměla ho odejít ze společného bytu. Pak ale stejně nastalo dilema – zůstat spolu, nebo se rozejít. Nyní přišel do redakce další mail od M. Chcete vědět, jak to bylo dál?

Myslím si, že byste si zasloužili slyšet i konec. Když už se něco nakousne, tak se to má dokončit. Dovyprávím vám, jak to všechno dopadlo :-) Tak po víkendovém setkávání odjel z pondělí na úterý se svojí kolegyní na služební cestu. Celou noc jsem nespala... věděla jsem to... Když se vrátil, tak v úterý přišel ke mně domů, kde jsem rozvinula naprosto klidnou debatu o tom, že my dva k sobě asi nepatříme, jelikož máme oba jiné životni priority a já z jeho strany už necítím lásku, takže nemá smysl to dále prodlužovat... Pak jsme se spolu vyspali. Dívala jsem se při tom na něj a říkala si, že to je naposled... Druhý den ráno se vzbudil a řekl mi, že by to chtěl zkusit znovu a co má prý dělat. Řekla jsem mu, že to musí vědět on sám, ještě jsem mu dala takovou kontrolní otázku: Měli jste každý jednolůžkový pokoj, že? A on odpověděl, že mu to asi nebudu věřit, ale, že ano. Zvesela jsem konečně po víc než týdnu šla do práce a dokonce jsem si koupila i jídlo, měla jsem pocit, že to mám vyřešený a teď je vše na něm.
Další den jsem byla s kamarádkou v jednom prima bárku a když jsem odtamtud v půl třetí ráno odešla, tak jsem si řekla, že bych u něj přespala... Když je to tak blízko. Dorazila jsem k němu domů a měla jsem velké štěstí, že jsem nepřišla o hodinu dřív. Choval se divně, šel do koupelny a já si všimla položeného mobilního telefonu. Ani jsem nad tím nepřemýšlela, prostě jsem ho měla v ruce a četla si zprávy od NÍ. Věděla jsem to.... Na té služebce to bylo a bylo to i tento večer znovu, hned druhý den poté, co to chtěl zkoušet znovu! Ač jsem se snažila být silná jak jsem chtěla... nešlo to. Lehce jsem ho zmlátila :-) A odešla.
Na ulici jsem se zhroutila. Nemohla jsem vstát (nebylo to alkoholem), nikdy v životě mi nikdo tak neublížil... Někdo, o kom jsem si myslela, že je ten pravý. Pak proběhla malinká scénka na ulici. Jen jsem pořád zvracela (ne z alkoholu :-)). Vzal mě k sobě, protože jsem v tomhle stavu nemohla sednout ani do taxíku. Za pár hodin bylo ráno. To ráno se totálně zhroutil on, nikdy jsem nikoho tak vypadat neviděla. Že neví, co chce, neví proč to udělal, má naprostý chaos sám v sobě... Nechápu, kde jsem ještě vzala tu sílu, ale převzala jsem odpovědnost za něj na sebe a utišovala ho a později odvezla k terapeutce. Moc to nepomohlo. Ale já jsem byla pořád přesvědčená o tom, že my dva k sobě patříme.
Přes víkend jsme si dali oraz a v neděli, když jsem se vrátila trochu odpočinutá, zavolala jsem mu a jeho tón v telefonu zněl jakoby se nic nestalo. Vyvedla jsem ho z omylu, takže jsem přitvrdila na hlase s tím, že jedeme pro zbytek věcí a je konec. Taky jsem tak učinila. Rozdělili jsme si fotky, posbírala jsem zbytek věcí. Když se loučil, plakal... Snažila jsem se, aby už vše proběhlo v klidu (vše kromě té osudné noci u nás probíhalo v klidu).
Tak to je konec, přátelé... Poslal pár smutných smsek a teď už jen rušíme společnou dovolenou a já se z toho snažím dostat. Dnes, když jsem s ním mluvila o dovyřešovacích věcech, byla jsem veselá. Nevím proč, prostě jsem najednou cítila, že se tomu nedá nic víc než smát po tolika dnech trápení. Vypadá to, že ON se ale chce snažit... Nevím, co vše by musel takový bezcharakterní člověk udělat, abych se vrátila, ale nad tím zatím opravdu neuvažuji. Třeba odpustím... a své přesvědčení o tom, že nevěra se neodpouští, změním... Třeba potkám někoho, kdo mi ukáže, že nikdy odpouštět nebudu muset...
Je to smutný, ale to je život a já věřím, že tak to má být a děkuji za takovou zkušenost. Také mi hodně pomáhá knížka MILUJ SVŮJ ŽIVOT, kterou jsem dostala od mamky. Všem vám děkuji za vaše názory... a přeji pěkný život :-)

M.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY