Na dálku se dá s někým chodit po dobu měsíců, ale let??? Nemyslím, že to může fungovat. Což jsem jí taky řekl. V podstatě jsem přišel s ulitmátem: buď se vrátí a budeme spolu, nebo tam zůstane a rozejdeme se. Asi jsem si příliš věřil, nenapadlo mě, že dá přednost práci. :o( Pohádali jsme se. Označila mě za sobeckého egoistu a šovinistu. Pak se rozhodla zůstat v práci venku. Natvrdo se mnou vyběhla!!!
Hodně mě to sebralo. Dokud se to nestalo, ani jsem si neuvědomil, jak moc patří do mého života. A najednou byla pryč. Kvůli blbé práci! A co je tom nejšílenější? Za půl roku se vrátila zpátky do Čech, že si to rozmyslela a bude pracovat v pobočce té firmy tady. Snažil jsem se s ní navázat kontakt, dát to zase dohromady. Ale odmítá. Nebere telefon. Neodpovídá na SMS, maily. Po kamarádce mi vzkázala, ať ji nechám být. Nechápu! Nikdy nepochopím, co se v holkách odehrává! Vím jen, že bych ji chtěl zase zpátky…
Petr
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY
Nový komentář
Komentáře
Petr: No, asi sis příliš věřil, a nevyplatilo se.
To ultimátum byla chyba
Kašú, to byl skvělý výkon se kterým plně souhlasím
Karin: No je to prave o tom vztahu... Pokud je pevny (a to si kazdy musi prebrat sam), tak nevidim duvod, proc bych nemohla byt na partnerovi zavisla, az on bude potrebovat podrzet, udelam to pro nej. Ver mi, je to o duvere a kompromisu... Mluvim ted zase ze sve zkusenosti, vcera jsme slavili 12. vyroci svatby a kupodivu nam to porad funguje... Nejvetsi chyba byla ultimatum, to nemel Petr delat! Ted mu nezbyva nez to zkusit znovu a cekat - nebo si najit jinou partnerku.
Neřekla bych kvůli blbé práci... pro spoustu lidí je dobrá práce základem dobrého života. Vždyť co mi zbyde, když mi dá někdo nějaké ultimátum a mě se to nebude líbit? Jen ta práce.
Vztahy jsou o kompromisech - a to ne jen na dva mesice,ale na celý život. Nedivím se jí.
Taky jsem to zažila...chtěla jsem odjet do zahraničí, ale kvůli přítele jsem tady zůstala. Pár měsíců na to mi s úsměvem na rtech ohlásil, že odjíždí na rok do USA. Jakou z toho měl radost a já to nechápala. On zase asi nepochopil, že jsem se s ním později rozešla. Smysl to nemělo a teď mám přítele, který je se mnou, i když sem tam taky mimo domov a je fajn. Ultimátum není pravé řešení, jak už tady zaznělo...je třeba najít KOMPROMIS!
Rejpalka: Karin: A proc by se nemohl presidlit??? Ja jsem se presidlovala i se 4-letym synem do Rakouska. Manzel tady vsechno zaridil a ja balila v Cesku. Myslim, ze kazdy vztah je postaveny na kompromisu. Pokud jeden skace, jak druhy piska, tak to neni vztah, ale DIKTATURA a nemuze to dlouho vydrzet!!! Ultimatum neni nikdy dobre reseni...
souhlasim s tim ze ultimatum si urcite nemel davat
a taky si rikam jestli si se zamyslel nad tim co bys udelal nad jejim miste ty?vim ze ted urcite reknes,ze bys sis vybral ji,ale zkus si zajit do hloubky svy duse.....a nevim nevim
pajda: clarCa:
naprosty souhlas....davat nejaky ultimata a pak se este tvarit ublizene 
...veci se prece resi dohodou a kompromisem...a treba i tim prestehovanim....ja podobnou vec resila pomerne nedavno...no nakonec to nedopadlo, ale manzel souhlasil, ze by se mnou sel do zahranici a bral to jako uplne normalni vec....stejne tak ja bych brala kdyby mel podobnou prilezitost on 
...prilezitosti jsou prece od toho, aby se vyuzili...sedet porad doma na zadku proste kazdemu nevhovuje 
Zeptala bych se těch,kteří se Petra zastávají - a VY jste to zažili? Co asi Petrovi táhlo hlavou, když se rozhodl dát ultimatum? Asi to nebylo tak docela jeho upřímné "na dálku to nepůjde" - já byla sama 4 roky i s malým dítětem (i když jsem muže vídala častěji, jenže zase nebyly mobily apod. - ani telefon jsme neměli), a přežili jsme to. Spíš bych viděla to, co píše Clarca - Petrovi nic a nikdo nebrání, aby se přizpůsobil on. (Žádný důvod aspoň neuvedl.) Opravdu je nutné, aby žena byla vždycky ve všem ta podřízená? A opravdu si, Petře, myslíš, že tvoje partnerka nemá žádné právo rozhodnout sama za sebe? Za tebe nerozhodla - to by udělala v případě, že by ti řekla:"Tak se odtěhuj za mnou, když chceš, jinak do tebe odejdu!" Tys jí dal na výběr a ona si vybrala - tak co ještě chceš? Asi bych se taky bála žít s mužem, který se pokaždé, když se mu něco nebude líbit, zachová jako malé děcko - vztekne se, dá ulitmatum,a když se podle toho zařídím, ještě mi to vyčte. Doporučila bych najít partnerku, která bude do značné míry "nesoběstačná" - t.j. bude mít podřízené povolání, které ji nebude odvádět od rodiny a bude se řídit ve všem podle tebe...ale na samostatně uvažující reprezentativní typ ženy by ses musel asi dost změnit.
Myslím si, že první reakce tvojí partnerky byla celkem pochopitelná - nechtít hledat řešení, ale přijít s buď a nebo - asi by mě to taky pěkně naštvalo. No a od toho už není daleko k tomu, aby si začala uvědomovat, že tohle jednání bylo sobecké, že takového tě nezná a začalo jí docházet spousta věcí, kvůli kterým nejsi ten pravý. Mě se stalo to samé. Měla jsem přítele moc ráda, ale pak mi provedl něco opravdu nepěkného a mě zmizel z očí závoj zamilovanosti a já najednou zjistila, že s tímhle člověkem vlastně vůbec být nechci.
Nechci tě nějak zraňovat nebo zrazovat od dalšího snažení, ale mohlo se klidně stát, že tvá bývalá tě už nemiluje a nechce s tebou skutečně mít nic společného
Hrají ve mě smíšené pocity. Na jednu stranu Petra chápu a na druhou stranu chápu i jeho dívku. Možná by bylo taktičtější, nechat ji v tom pokoupat a ona by si sama uvědomila, co je pro ni důležutější. Ale Petr cítil, že ji ztrácí a myslel, že se rozhodne pro něho.
Na jejím místě bych se také nevracela. Naučila se žít bez Tebe. Asi to pro ni také nebylo jednoduché. Ty jsi ji v době kdy potřebovala podpořit dal nůž na krk... Nech to být. Možná někdy bude příležitost si o tom promluvit, ale zatím je to hodně čerstvé. Pokud k sobě patříte, tak se k sobě vrátíte! Hodně štěstí. R
Plně ti Petře rozumím. S manželem jsme zažili vztah na dálku a bohužel jsme to nezvládli. Pracoval a studoval v Praze. Práce a studium mu začali zabírat spoustu času. Našel si tam nové přátele a po čase se musel rozhodnout jak vše vyřešit. Vyřešil to v té době nejschůdnější cestou, odešel od rodiny. (Žena v tom nebyla). Rok jsem byli od sebe. Naštěstí si po čase uvědomil, že rodina je pro něj to nejdůležitější. Vzdal se velmi lukrativního místa v Praze a společně jsme začali v jiném městě znovu. Už bych vztah na dálku nechtěla zažít. Málo který vydrží. Pokud byla vaše láska před rozchodem opravdová je naděje na její návrat, ale jinak je lepší zapomenout. Asi za to nestála.
Dva roky nejsou týden, já bych to, být na tvém místě, ještě úplně nevzdala. Všem je nám jasné (a určitě i tobě), že jsi to teda přehnal. Láska a práce a ultimátum-fuuj. Ale jestli ti tak chybí, nevzdávej to. Pošli jí do práce květiny - nic nepotěší ženu tak, jak kytka v práci. A pokračuj v SMS, pošli dopis. Buď vytrvalý a třeba tě za tu vytrvalost odmění a vyslechne tě. Jiná rada není. (MRAZÍK - "Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvěděm." - příště takhle nafoukaný určitě nebudeš.)
Tady je vidět, že nikdy člověk v lásce nesmí použít žádné ultimatum. Ale hledat cestu, která by byla ke spokojenosti obou.
Petře a když jsi chtěl být tak strašně s ní, proč jsi nešel ty za ní do Rakouska? Proč jsi jí nepožádal o ruku, jako manžel bys jistě mohl tam být legálně? A nebo proč jsi neřekl fajn, a nevídali se dál "občasně". PRoč jsi nepřesídlil řekněme do Brna (pokud byla ve Vídni) - mohli by jste spolu být všechny víkendy atd.)... Ani se jí nedivím, že se po takovém ultimátu zachovala tak, jak se zachovala...
Ty jsi očekával, že ona pro váš vztah obětuje všechno, ale co jsi obětoval ty????
Mily Petre,
nezaslouzi si tvoji lasku, rekla bych... Ja jsem sveho muze vidala 4 roky jedenkrat za 2 tydny, nakonec jsme to vyresili odchodem za nim, do zahranici. Vim, ze to vzdycky nejde, ale nejak resit se to da, zalezi na situaci. Myslim, ze jsi neudelal dobre, kdyz si ji polozil nuz na krk, bud ty nebo prace! No, uz se stalo, ale myslim si, ze vas vztah by drive nebo pozdeji stejne skoncil, jinak by mela zajem se s tebou znovu setkat a vse si vyrikat... Zapomen na ni!!!