Milá redakce, jsem pravidelnou čtenářkou vašeho časopisu a moc mě zajímají diskuze čtenářů pod jednotlivými články. Myslím, že jsou poučné a že můžou častokrát poskytnout člověku úplně nový pohled na věc. Proto jsem se rozhodla, že i já vyvolám takovou diskuzi, a to na téma „hřadování.“
Můj muž totiž je úplně alergický na to, že svoje a tím pádem někdy i naše rodinné problémy přetřásám se svými kamarádkami. Tvrdí, že je to praní špinavého prádla na veřejnosti a že je to odporné. Že takhle „slepičí“ jen ty nejhloupější ženský a podobně. Často se kvůli tomu hádáme, protože znáte to – já řeknu něco kamarádce, ona svému muž i – a tak se stane, že se to manželovi odněkud vrátí patřičně přibarvené a hned je zle.
Je mi líto, že se kvůli tomu hádáme, ale zase si tím že se svěřím kamarádkám a vyslechnu i jejich názor často pomůžu. Taky vím, že mi ve chvílích, kdy je mi třeba těžko, kamarádka rozumí mnohdy víc než manžel, třeba proto, že má podobnou zkušenost jako já nebo proto, že dokáže líp pochopit, co já jako žena cítím. Proto mě dokáže i utěšit a poradit mi.
Zajímalo by mě, jestli i vy ostatní „hřadujete“ a probíráte svoje intimní a rodinné problémy s kamarádkami, nebo si držíte všechno pěkně pod pokličkou?
Kovbojka

A co na to psycholog: Kdo zná knihy o tom, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, jistě ví, že zatímco mužům je vlastní určitá uzavřenost a rozhodnost, ženy se naopak vyznačují nerozhodností, ale vekou schopností komunikace. Zatímco muži si svoje dilemata řeší někde v hloubi, aby o tom nikdo nevěděl, ženy svá trápení vytrubují do světa. Není na nikom, aby hodnotil, jestli je to dobře, nebo špatně, je to prostě tak.
Ženy prostě hřadovaly, hřadují a hřadovat budou. Není to projev jejich hlouposti a slabosti, ale naopak síly. Síly ženské jednoty, ženské soudržnosti, které se muži možná i trochu bojí:-) Síly předávané ženské zkušenosti.
Dnešním ženám chybí to, co zažívaly jejich babičky a prababičky – chvíle, kdy se třeba při ručních pracích nebo při draní peří sešly ženy všech věkových kategorií, vyprávěly se příběhy a probíraly problémy a i malé holčičky to s nastraženýma ušima poslouchaly a přejímaly kolektivní ženskou zkušenost, informace o ženském údělu. Dnes se úloha žen i mužů ve společnosti rapidně mění, ale schopnosti a možnosti vlastní každému pohlaví zůstávají neměnné, proto by ženy měly chápat, že muži občas neposlouchají, a naopak muži by měli přiznat ženám právo na „hřadování“, tedy na sdílení zkušeností a onu "archetypální" ženskou komunikaci.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY