Dyslexie není podle odborníků legrace - porucha prý postihuje vnímání, paměť, dokonce i obratnost rukou a ve svém důsledku přináší navíc časté problémy psychické přerůstající až do těžkých depresí. Dyslektici totiž nemají poruchu intelektu a jejich frustraci přispívá, že si to mnozí o nich nemyslí. Víc než kdy jindy je proto v jejich případě důležité každé povzbuzení a pochvala, osobitý přístup ze strany učitelů i za cenu, že zpočátku budou postiženému žáčkovi nenápadně zadávat jednodušší úkoly a za jejich splnění ho pak před celou třídou náležitě pochválí. I to může totiž rozhodnout o tom, zda z dyslektika vyroste člověk, který bude mít trvalé problémy se čtením a psaním nebo rétorik, u něhož byste po nějaké dyslexii rozhodně nepátrali.
Jak poznáte dyslexii u dítěte do 8 let? (Podle Britské asociace pro dyslexii)
- Naučilo se vaše dítě pozdě mluvit?
- Má problémy se čtením?
- Píše písmena a čísla v nesprávném pořadí?
- Zdá se vám jinak chytré a bystré?
- Potřebuje si při počítání pomáhat prsty či jinými pomůckami déle než jeho vrstevníci?
- Špatně rozeznává pravou a levou stranu?
- Je dost nemotorné?
(Tři kladné odpovědi už mohou poukazovat na přítomnost dyslexie)
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Dneska se fakt těch dyslexií a jiných dys - nachází nějak moc. Asi proto, že se moc hledá.
Tomasi dobry auto bez motoru je sice blby, ale dyslektik se nerovna blbec. Ja mam tocela pekelnopu zivotni zkusenost. V prvni tride mne preucili z levy ruky na pravou, psychologiucky poradny tehdy uz sice existovaly, ale tapaly. No a ja mela od ty doby problemy s psanim. Proste jsem vynechaval pismenka, pletla pismenka atp. No vysvetli uce, ze vis, ze se obili pise s i, kdyz ti tam to pismenko chybi. Takze jsem byla povazovana tak trochu za blbce. A samozdrejme se na to nabaluji dalsi problemy. Kdyz jsem chtela na gympl, tak mi do posudku (to se tehdy muselo) napsali, ze nejsem studijni typ, nedoporucuji, nezvladam studium cizich jazyku atp. Presto jsem se dostala, skoncila vejsku a pokracuju jeste v dalsim studiu. A jazyky take hovorim a pisu nekolika. Takze ono to bude spis v tech ucitelich a jejich neschopnosti ucit. Apropos na gymplu jsem mela cestinarku, ktera mne pochopila vaskere slohy znamkovala 2* - obsah zvlast a pravopis taky zvlast.
K: taky mi to připadá docela hodně, 40 sloves za tak krátkou dobu. Vždyť jsi psala, že chodí teprve do páté třídy....a to zapisování do sešitu, většinou jim tam stejně nadiktují to, co je v knížce...tak na co ty knížky vlastně jsou???
bobatko: Asi by to chtělo přeléčit...buď u psychologa, nebo v hospodě...ale při tvojí paměti bych si dala na krk cedulku s adresou
pajda: šak říkám, že učitel to má poznat, ne že mu musí dávat hnedka lepší známky...
tak jsem asi ňáká hluchá, ale že by souszřdění? co to je a práce? to už vůbec nevím, ještě k tomu mám něco s pamětí
bobatko: To, co popisuješ, odpovídá mnohem víc potížím se sluchem (nevýrazné vadě, zhoršující se při soustředění se na jinou práci), než jakékoliv LMD (dyslexii, dysgrafii atd.) Proto právě učitel nemůže sám stanovit diagnózu - ty dokážeš přesně popsat, jaké potíže máš a kdy, dítě ne a pokud je popíše před třídou a já poskytnu na základě toho úlevy, okamžitě mi totéž řekne polovina dalších - schopnost napodobovat je totiž vrozená a děti nejsou blbé...navíc právě ty líné jsou zpravidla silně "vyčurané". Postě učitel může udělat jediné - navrhnout rodičům, že dítě doporučí do poradny - a oni to můžou a nemusí akceptovat.
ale tím jsem se odkolonila.
k tématu, nezáleží ani tak na faktech, je to v lidech a učitel MUSÍ poznat, že to dítě není co se písmen týče 100% -ní.
Já jsem nikdy problémy neměla, mám dojem, že to na mně přišlo věkem, některá písmenka neslyším a zjistím, že sjou špatně napsaná, až když je vidím na papíře, díkybohu že čj je můj rodný jazyk, tak mámvizuekní paměť, jinak bych psala místo U Y a mnoho jiného, já to prčostě neslyším.... a občas si slabikuju jako malé dítě, ale to je možná chvilkama normální u všech, že jim někdy něco nejde přečíst, až na to, že u mně jou to jednoduchá slova
K. neboj, mysloím, že anglinu zvládne, slovesa, i nepravidelná jsou jaako pro blbce, já měla spíše noční můry z němčiny, včetně jejích sloves, kterých je tuším více a mění se různými vzory a nejde to poznat ani posoudit logicky. A děti jsou flexibilní, já už mám svůj mozkový příjem za sebou.
Tomáš: pěkně jsi to řekl.
a co se týče těch sešitů, myslím, že to smysl má, nejen jak jsi uvedl pamatováka, svoje písmo, opakování, ale taky knížky jsou nesmyslné a každý kantor ríád něco jiného, nebo by bylo lepší, aby děti dostaly seznam knih a z nich si dělaly výtah? učitel jim nadiktuje, co po nich požaduje a je to v suchu - u většiny
CHtěla jsem tím říci, že při vhodné péči dítě nemusí zůstat "blbcem". To nejde o zvýhodňování dětí. To máš, jako bys řekl, že když dítě se zlomenou nohou bude po dobu sádry a následné rehabilitace uvolněno ze školní tělesné výchovy, je zvýhodnění dítěte.
Tomáši, při speciální péči se dítě s dysgrafií a dyslexií velmi výrezně upraví (tedy zlepší) - resp. jeho porucha učení se upraví a dítě se zlepší. Jde o dvě věci: jednak včas poruchu učení rozpoznat a se speciální péčí začít ("posilovat mozek"), jednak dítěti neznechutit školu, když _zatím_ na všechno nestačí. První je věcí rodičů, aby včas vzali dítě do poradny, popř. učitelů ve školce, později ve škole, aby rodiče upozornili, že se jim dítě takto jeví, pokud si rodiče nevšimli sami. Druhé je jen a jen na učiteli.
V článku chybí (spíš se nevešly) některé věci, které zazněly v příspěvcích dole.
Jednak - jak já, coby obyčejný člověk, poznám, kdy jde o dyslexii, kdy o nižší intelekt a kdy o obyčejnou lenost? Odpověď je jednoznačná - nepoznám. Lenocha zvýhodňovat nemůžu, to by nedělal nikdo nic, slabší dítě taky asi ne - pokud na svoje budoucí povolání jednoznačně nestačí, nemůže ho dělat a nějaká "berlička" v podobě nadržování mu jen pokazí život...a dyslexie se stanovuje na základě poměrně komplikovaných vyšetření (průměrně 2-3 hodiny intenzivní psychologické práce) - mimo jiné by mělo být i vyšetření neurologické...Vyšetření má platnost dva roky, pak je nutné ho opakovat - bez ohledu na to, jestli dítě mezitím "chodilo do poradny" - tyhle poruchy se totiž s věkem vyvíjejí a navíc se občas projevují další.
Škola by měla doporučení poradny respektovat, a pokud se tak neděje nebo si paní učitelka dokonce vymýšlí, která poradna má dítě vyšetřit, můžu doporučit jen jediné - změnu školy.
Bohužel i rodiče by měli mít aspoň trošku rozum - viděla jsem i takovýto "posudek" - dívka sice trpí dyskalkulií (porucha schopnosti počítat) a zaměňuje početní úkony, ale má bohatý politický přehled a průměrné IQ a proto se hodí pro práci ekonomky (účetní), bude-li při ní jednat s lidmi...
Dyslexii bych rozhodně nepodceňovala. Máme v přízni klučinu (nyní 14 let), velmi neposedného, který se do školy hrozně těšil, o prázdninách před první třídou se s obrovským nadšením naučil podepisovat, aby se mohl sám napsat na pohledy. Pak v prní třídě "koupil" starší a nervóznější paní učitelku, která na "opožděné" děti rozhodně zvláštní metr nebrala, a navíc jeho maminka je relativně laxnější, takže ani po výsledcích první třídy (3 ze psaní a ze čtení) s ním do pedpsych poradny nezašla. Po jisté změně rodinných poměrů se do poradny přece jen dostal asi v páté třídě. Výsledek: za své trojky, čtyřky až tak nemůže: dyslexie, dysgrafie, hyperaktivita, shrnuto LMD (lehká mozková dysfunkce). Kdyby byl vhodně veden od první třídy, je v pohodě. Ale že "papír" na to má až od páté, ty první čtyři roky mu znechutily školu navždy.
Kde je teď chyba? V matce, že při prvních výsledcích nevzala kluka hned do poradny? V učitelce, že nehodnotila slabší dítě individuálně, že odmítla bez "papíru" z poradny nahradit písemky ústní zkouškou a že při slabých výsledcích nedoporučila ihned matce návštěvu poradny? Nebo snad v celém školském systému, že má vhodné místo jen pro děti, které zapadají do "škatulek"? Těžko říci.
Jedno ale vidím dost jasně: Honzík je teď nešťastný, že musí do školy, kterou mu znechutila první paní učitelka, kterou většina dětí bez výhrady miluje (já taky - pamatujete se vy na svoji první třídu?), nerad čte, ještě víc nerad píše, teď je v devítce a půjde leda tak na učňák. Přitom hloupej není, jen se nerad učí.
Tak nevím.