Jsem sedm let rozvedená a na partnery moc štěstí nemám. Pořád sním o tom, že najdu konečně tu pravou lásku, ale ta se mi asi vyhýbá velkým obloukem. O prázdninách jsem byla se svou osmiletou dcerou na dovolené v Chorvatsku a tam, aspoň se mi zdálo, jsem konečně našla lásku s velkým L.
Strašně jsem se zamilovala do kluka, co byl na brigádě jako číšník v restauraci, kam jsme chodili na jídlo. Vím, že to zní hloupě, on je o osm let mladší než já, ale já se do něj úplně zbláznila. Jinak jsem spíš realistický typ a tohle se mi ještě nestalo. Celý týden jsem žila jen pro něj, to že tam se mnou byla dcerka, jsem jakoby ani nevnímala, žila jsem jen od jídla k jídlu a těšila se na žhavé noci na pláži. Celou dobu jsem si říkala, že už se nikdy neuvidíme, že se tomu nesmím tak podávat, ale není to nic platné, jsem zamilovaná jako ještě nikdy v životě.
Ještě na dovolené jsme si slíbili, že naše láska neskončí. Dokonce jsme mluvili i o tom, že by mohl žít se mnou tady. Nastalo smutné loučení a já odjela domů.
Tady celou situaci vidím daleko střízlivějšíma očima. Je to chudý kluk, nemá pořádnou práci a tady se mnou, docela dobře zajištěnou ženskou, by měl ráj. Nemohl by tu určitě sehnat práci, to by mu asi vyhovovalo. Dostal by se z Balkánu do civilizované Evropy. Prostě žil by si tu jako nějaký gigolo.
Ale třeba se pletu, třeba je jiný, třeba mě opravdu miluje a chtěl by tu se mnou žít normální život. Je to těžké, denně si telefonujeme. Na jeho obhajobu musím říct, že volá spíše on a za svoje peníze. To by zase znamenalo, že mě má opravdu rád. Prostě nevím, jestli mě jenom využívá. Jsem pro něj jenom životní příležitost jak začít nový život v perspektivnější zemi?
Vím, že mi v tom nemůže poradit nikdo, ale třeba má někdo podobnou zkušenost s prázdninovou láskou v dospělém věku. Vydržela vám?

J.K.
Reklama