Strašně jsem se zamilovala do kluka, co byl na brigádě jako číšník v restauraci, kam jsme chodili na jídlo. Vím, že to zní hloupě, on je o osm let mladší než já, ale já se do něj úplně zbláznila. Jinak jsem spíš realistický typ a tohle se mi ještě nestalo. Celý týden jsem žila jen pro něj, to že tam se mnou byla dcerka, jsem jakoby ani nevnímala, žila jsem jen od jídla k jídlu a těšila se na žhavé noci na pláži. Celou dobu jsem si říkala, že už se nikdy neuvidíme, že se tomu nesmím tak podávat, ale není to nic platné, jsem zamilovaná jako ještě nikdy v životě.
Ještě na dovolené jsme si slíbili, že naše láska neskončí. Dokonce jsme mluvili i o tom, že by mohl žít se mnou tady. Nastalo smutné loučení a já odjela domů.
Tady celou situaci vidím daleko střízlivějšíma očima. Je to chudý kluk, nemá pořádnou práci a tady se mnou, docela dobře zajištěnou ženskou, by měl ráj. Nemohl by tu určitě sehnat práci, to by mu asi vyhovovalo. Dostal by se z Balkánu do civilizované Evropy. Prostě žil by si tu jako nějaký gigolo.
Ale třeba se pletu, třeba je jiný, třeba mě opravdu miluje a chtěl by tu se mnou žít normální život. Je to těžké, denně si telefonujeme. Na jeho obhajobu musím říct, že volá spíše on a za svoje peníze. To by zase znamenalo, že mě má opravdu rád. Prostě nevím, jestli mě jenom využívá. Jsem pro něj jenom životní příležitost jak začít nový život v perspektivnější zemi?
Vím, že mi v tom nemůže poradit nikdo, ale třeba má někdo podobnou zkušenost s prázdninovou láskou v dospělém věku. Vydržela vám?
J.K.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY
Nový komentář
Komentáře
eagle_cz: zvláštně napsané, hodně zvláštně.....
mira: jestli si dobře všímáš, tak odpověď 25 je psaná jen zdánlivě pod mým jménem... jsem clarCa, mezitím co tamto je clarCA.... bohužel....
Osobně nemám vůbec potřebu se k těmhle diskuzím nijak vyjadřovat. Kdo mě zná, ten ví, jak to se mnou je, a ten kdo chce nadávat, tak nadávat bude (kdo chce psa bíti, hůl si najde) - tak aŤ si to užije. Mně je to vcelku putna - psi štěkají, karavana jde dál.... 
(když už jsem spadla do role tety Kateřiny)
Ahoj J. K. měla bys ho sem pozvat jak píše ClarCa a nech tomu volnej průběh, budete se navštěvovat, volat si, nebo si i psát a to časem poznáš, jestli to má nebo nemá smysl
J.K.: když posoudím vlastní zkušenosti, jednou se do mě na dovolené zamiloval kluk z Řecka. Nic mezi námi nebylo, jen sme si povídali, teda spíš jen chodili po pláži, protože sem tenkrát anglicky moc neuměla, ale on se do mě zamiloval. Taky mi volal, psal, jak mě miluje, ale tady jde život dál, vrátíš se do stereotypu a začneš zapomínat a navíc můžeš přece potkat i prima lidi (chlapy) tady. Mě bylo jasný hned od začátku, že z toho nic nemůže být a on to po půl roce taky vzdal. Na jiné dovolené sme se taky seznámili s místními, ale už od začátku sme si řekli, že je hezký být tam spolu a povídat si, procházet se po pláži, ale že si ani adresy vyměňovat nebudeme, že by sme si stejně psali chvíli a pak nic. A že to prostě nemá smysl. Aby sis o mě něco nemyslela, vše bylo ve vší počestnosti, až mě to překvapilo, že se o nic nikdo nesnažil, spíš tam zahrála roli zvědavost, my se chtěli dozvědět něco o jejich kultuře oni o naší. Toť má zkušenost. Vím, že je to asi trochu chaotický, ale snad pochopíš, co jsem tím chtěla říct.
J.K.:No a proč hned řešit, jestli společný život ano či ne? Prostě si dál telefonovat, navštěvovat se (i když je to náročné z daleké země), počkat, až zamilování trochu opadne, prostě si užít to pěkné a časem se uvidí?
CLARKAPLACALKA: Jdi si ty svoje jedy vylejvat někam jinam!
J.K., to je těžko soudit, já si taky myslím, že doopravdy se to pozná jedině tak, že to zkusíš. Hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoliv
Já sice nemám zkušenosti s Balkánci, zato moje kamarádka se podobným způsobem dostala do Francie, kde se vdala (ona zase za staršího muže) a narodila se jí dceruška Anička, ale už po dvou letech zjistila, že život s cizincem a v cizí zemi není vůbec jednoduchý a je tam teď moc nešťastná. Pomyslelas taky na to, že i kdyby to onen mládenec myslel vážně, že tady nebude mít vůbec žádné přátele a nemusí tu být po čase vůbec šťastný?
Gina - ne, já si myslím, že předem se to nedá poznat nikdy a i harmonické manželství může po letech ztroskotat. Ale myslím si, že rozhodně neuškodí toho člověka vidět i někde jinde než při západu slunce na pláži.... Být s někým alespoň týden "ve dne v noci", tak si určitě spousty věcí všimneš. Jestli mu smrděj nohy, jestli háže ponožky pod postel, jestli si lebedí v roli gigola, nebo jeslti má naopak tendenci se něčím zaměstnat atd.... A možná, že J.K. nemůže narazit na chlapa proto, že je "generálka" a že vztah s mužem, který jí bude "podřízený" (tj. díky ní se dostane do čech, a ona bude ta starší atd.) bude to pravé ořechové pro oba.
Kamarád mě šokoval, když si vzal uprchlici z Haiti (je švýcar) - myslela jsem, že si ho ona bere jen proto, aby nebyla deportovaná... hmm... je to deset let a jsou spokojený....
Jenomže jedinej člověk, kterej může zjistit, jak to s tím přítelem z dovolený je, je sama J.K. My ostatní se tady můžeme dohadovat a radit, a stejně víme velký kulový.
Přiznám se, že mě by víc trápila otázka PROČ si takovej klučina hledá starší ženu. Jestli si je vědom toho, že váš vztah nebude nikdy úplně vyrovnaný. Tím neříkám, že nemůže fugnovat atd., ale ty jsi přeci jen už žena, která má něco za sebou, umí si zorganizovat život atd. Z toho plyne, že ve vašem vztahu budeš vždycky ty tou vůdčí osobností. Otázka je, jestli ti to bude vyhovovat i po deseti letech. Že všechno bude na tobě, že ty budeš muset všechno rozhodnout a zařídit. Pokud ano (znám velmi šťastný vztah, kde to takhle funguje k oboustranné spokojenosti a neshledávám na tom nic špatného), tak bych ho pozvala na týden či dva k sobě. Aby viděl Čechy, aby viděl do čeho jde a aby měl možnost se rozhodnout, jestli tohle je místo, kde chce žít. Místo, dke nebude umět jazyk, kde není moře, kde je v zimě sníh atd. Žhavá láska na pláži je něco jinýho než například věčné vytírání chodby po zimních prosolených botách....
A jestli vám to bude fungovat, tak se vykašli na to, co říkají sousedky a jdi do toho... jinak, než že to zkusíš, to nezjistíš...