Zatímco ještě před nějakými deseti patnácti lety byly největšími trháky seriály a filmy, v nichž hlavní roli hráli více či méně znesváření rodinní příslušníci mnoha generací, dnes jsou nejvíc „IN“ singlové. Je jim třicet a něco, mají z čeho žít, na nedostatek kamarádů si nestěžují, ale když se k ránu vracejí z párty do svého bytu, nikdo je nečeká… Více než čítankovým příkladem je určitě zmatená třicátnice Bridget Jonesová, ale třeba takoví Přátelé nebo Carrie a spol. ze Sexu ve městě nemají o nic menší trable. Chce se vám mávnout rukou, že je to jen další trik bossů showbusinessu, kteří jen stále hledají a hledají nové mediální symboly? Tak se pořádně rozhlídněte kolem sebe. I když nebydlíme v New Yorku, Los Angeles nebo Londýně, i kolem nás se stále více vyčleňuje tahle úspěšně-neúspěšná komunita.
Aby se neřeklo, schválně jsem se rozhlídla mezi svými vrstevnicemi. Tak třeba Jarka. Je jí 33, pracuje jako manažerka u zahraniční firmy, má dlouhatánské nohy, dokonalou postavu a hlavně neuvěřitelný šarm. Je těžké uvěřit, že tahle krasavice už dva roky s nikým nechodí a čas od času mi pláče na rameni, že chlapi došli…
Vlastě bude za tři roky 40. Koupila si byt, má dvě vysoké školy, zajímavou práci a hodně cestuje. Vypadá na třicet a o pozornost chlapů nemá nouzi. Z nějaké neznámé příčiny je ale 90 procent adeptů už ženatých, takže se Vlasta, pomalu smiřuje s myšlenkou, že namísto matky a manželky z ní bude „stará panna“.
Hanka je prsatá blondýna, je jí třicet a umí pět světových jazyků. Její poslední přítel se ji pokoušel přesvědčit, že je blbá a ošklivá a že může být ráda, že s ní vůbec žije. Když ji při jedné žárlivé scéně shodil ze schodů, došla jí trpělivost a opustila ho. Teď už přes rok nemá stálého partnera a jak říká, vlastně jí to vyhovuje, protože si může žít svůj život po svém.
Jsou dnešní singlové sami, protože to tak ať už vědomě, nebo podvědomě chtějí? Nebo se nechtějí dělit o svou svobodu? Nebo ještě nepotkali tu správnou osobu? Nebo už jsou potenciální vhodní partneři přiměřeného věku rozebráni?
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY
Nový komentář
Komentáře
Já se na svou svatbu těším, rozhodně nechci zůstat svobodná.
Jiří Lehečka: Dobře napsané, souhlasím. Já jsem ráda vdaná i mamkou.
Jo tak s Beilys naprosto souhlasím
Já bych teď klidně měla mimčo, protože, sama mám s mamkou super vztah, měla me v 21 a me je skoro 23. Chci svým dětem rozumět, navíc jsem hodně šťastná s mým manželem
a tak vím, že být singl, mě děsí, být sama? 
Samozřejmě někdy je třeba být sama, s kámoškama někam zajít, ale mít se kam vracet.
Taky doufám,že budeme mít brzy to 
Každý to cítí jinak, ale nemžu si pomoct, tomáš a spol mi připadají prostě divní
Je to věcc každého z nás, jen mi prostě nesedí, že jsou tak přesvědčení, že nechtějí děti. Jakou teda mají náplň života? Hospodu, kariéru, koníčky? Že jednou budeme staří a jak se k nám budou naše děti chovat, záleží na nás jak je vychováme
Ale pokud teda někdo přemýšlí jinak, tak ať děti raději nemá, protože by to mohli být další takoví...
Zatím
Tomáš: Nic jsi nepochopil!
Tomáš: Možná proto, aby tady po Tobě něco zůstalo. Něco co bude připomínat Tebe.(Děvčata, jenom vysvětlení!!) Možná taky proto, aby jsi si na sklonku svého života mohl říct:" Něco jsem dokázal!" A sám jednou poznáš, že peníze nejsou to, pro co člověk v žije. Až jednou budeš držet v náručí dítě, kus Tebe sama, krev Tvé krve poznáš o čem vlastně život je. (Pokud si to dítě s Tebou nějaká pořídí) Nějaké buzení v 5 ráno Ti rozhodně nebude vadit. Až jednou Tvé dítě při pohledu na Tebe vysloví:"Táta".... Myslím, že jsi ještě nedospěl. Pokud se stane, že nedospěješ vůbec, co si řekneš až budeš starý a sám. "Svůj život jsem prošel, promarnil. Nikomu jsem nepředal své zkušenosti, nikdo mi neřekl Táta. Dost smutné!
Ireno1: Mně to zcestné nepřipadalo. Protože když už ženská přijde jako druhá v životě, kdy její drahý už měl svatbu, už se mu narodil syn, tak si těžko může najít nějaké to prvenství, které by ji hřálo na duši. A protože můj drahý zasnoubený bnebyl, ptozo jsem o to stála. Jenom si pod pojmem zásnuby nepředstavuj nějaký rodinný tyátr. Ne - byla to intimní oslava jenom nás dvou. A navíc ani dřív, ani teď, jsem netoužila po té obrovské svatbě, spíš po žádné svatbě. Asi budu mít první dítě a pak svatbu - nenávidím papírování a úřady. A když vím, že co si nezařídím, to nemám, tak co mám dělat.
Ale stejně ho mám moc ráda a stačí mi že spolu žijem. Myslím, že papír od svatby není patent na šťěstí.
já jsem taky skončila v 28 (jak tady někdo psal v "neperspektivním věku) sama. Bylo to velmi poučné. Fakt jsem zjistila, že je mi samotné lépe, než s tím troubou před tím. Naučila jsem se žít sama a pomalu jsem si zařizovala samostatný život. Pak se objevil On a do čtyř měsíců byla svatba (pro Tomáše - skromný obřad, nenávidíme úřady, nikdy jsem nesnila o bílých šatech s vlečkou). U mně byl určitě jedním z motivů pocit, že chci děti (to, že budeme mít časem děti bylo mojí jedinou podmínkou svatby), ale určitě tam z velké části bylo to, co bylo hlavním motivem mého muže. To, že sice umím být sama, ale ve dvou je to veselejší. Kamarádi a holka do postele jsou fajn, pokud člověk nemá starosti (starostmi myslím fakt velký průser - zdravotní, rodinný atd.) - a kvůli "zábavě v hospodě" opravdu člověk nemusí uzavírat manželství.
ALe kvůli tomu, aby nebyl sám, až bude fakt zle, až mu najdou rakovinu, až mu zemřou rodiče, až bude muset přestat kvůli zdraví s oblíbeným koníčkem.... tohle jsou věci, v kterých vás hospodský kamarádi a lehký holky nepomůžou. ALespoň ne dlouhodobě. Lidi nejsou spolu, aby spolu byli v dobrých časech (mládí, svoboda, nezodpovědnost), ale aby si byli oporou v těch špatných časech.
A k tomu potřebujete partnera, který tohle ví. Který ví, že je nepodstatné, z které strany kdo vymačkává zubní pastu a že domácí "boje o moc" jsou trapné. Člověka, kterého můžete ve tři ráno vzbudit s tím, že se vám zdál fakt hnusný sen a u kterého víte, že on ví, že ho nebudíte kvůli nějaké kravině, ale kvůli tomu, že vás je fakt na nic....
Teda Tome, tomuhle nevím jestli se mám jen
nebo jestli nad takovým výrokem 
Pokud takhle smýšlíš, tak je mi tě líto a chudák tvoje přítelkyně. Kdyby takhle smýšleli všichni, tak vymřeme... A věř, že to není šílení po vdavkách a závoji.
sarobrouk: Jestli si nepřipouští starosti, tak je to blbé, protože tak, jak se chová teď, se bude chovat i u vašeho děcka. Takže jak si ho teď "vychováš", takový bude pořád. Ale popravdě, zpracovávat někho k zásnubám mi přijde zcestné, to je skoro jako si to vynutit, ev. ho přimět ke slibu, který se mu nechce plnit...
Irena1: Pomalu, to se hezky řekne. Já se snažím s ním jednat pořád pomalu, ale vzhedem k tomu, že jsme spolu 3 roky, z toho 2 roky spolu bydlíme a já jsem ho zpracovala k tomu, že se se mnou chtěl přestěhovat do společného bytu a že se se mnou po roce bydlení zanoubil. Ale že se budu starat o jeho dítě, kdy si zamane to ano, že bysme měli společné, to prý někdy. Tak nevím, kdy někdy. Štve mě, že já nemám dítě, ale mám povinnosti s vařením, vymýšlením programu a tak. On má dítě a starosti si nepřipouští.
Také přidám svůj díl do diskuse. Mám přítele. Je mu 33 let. Občas mám pocit, že mě má opravdu jenom na ten domácí servis. Dokáže být naprosto skvělý ale i hrozně nepříjemný. Do ženění se nehrne až v případě, že budu těhotná. Já se zase nechci vdávat, protože budu muset. Takže dost patová situace. Jsem romantická duše, co se týká vdávání a chci aby si mě někdo vzal, protože chce mě a ne proto, že čekám jeho dítě. Tak nevím, co dělat??? Přeji všem nezadaným i zadaným hodně štěstí. R
sarobrouk: jo, to znám, ale nediv se, na chlapa musíš pomalu, má závazky a povinnosti vůči bývalé rodině, exka mu to neulehčuje, tak je jasné, že se nehrne do dalších závazků. Možná si taky není jistý, jestli by to psych. a materiálně zvládal a jestli bys to zvládala i ty. On to dítě bude mít celý život, ale ty mu za rok můžeš prásknout dveřmi s tím, že buď ty, nebo jeho potomek. Tím ho neomlouvám, ale chápu ho. A taky chápu tebe. Taky nemám děti a manžel má syna a jeho exka věčně dělala scény....žádný med.
Jarda: Jardo, souhlasím s tebou, že by člověk měl být chvíli sám. Ale to mě neodvádí od problému single třicátnice, která někoho chce a tikají jí biol. hodiny...
A druhá věc, nevím,jestli ses někdy rozváděl, ale může se to táhnout léta...
Ireno1: Jsem vpodstatě šťastlivec. Email jsi nenechala, tak reaguji tady. Ale on je rozvedený a já nebyla vdaná, on má dítě a já žádné nemám. Jeho exmanželka se nám neustále plete do života a ví, že kvůli synovi za ní přijde,když ho požádá. Jsem šťastná, že jsem našla muže, který mi vyhovuje. Je inženýr, nejen titulem, je inteligentní. Já mám gymnázium. JENŽE. Postupem času mi vadí, že díky svým zkušenostem zdřívějška se nehrne do ničeho se mnou. Ani do svatby, ani do dítěte, a já se musím o ně oba každý víkend starat a tím mám kousek normálního rodinného života zajištěn a šmitec. Někdy mám pocit, že z toho prasknu. Plus ty scény s jeho bývalou. Pak už si nepřipadám, že jsem si tak dobře vybrala.
Jarda:
nejsem ani feministka, ani šeredka, ani hloupá (ikdyž to jsme v nějakém směru každá), je mi 29 a rozvádím se a nechci být sama...co mi poradíš? 
Ono je to totiž i o tom, že většina žen si myslí, že když mají vysokou školu, tak by si v žádném případě nemohla rozumět s nějakým dělníkem. Znám několik párů. kterým to funguje a jsou už spolu několik let a šťastní, protože někteří vysokoškoláci jsou "inteligenti" jen tím svým titulem. Není to jen v románech .
sarobrouk: Jééé, tak to jsi vlastně šťastlivec. Já našla kluka, který mi vyhovuje na 90 %. těch zbylých 10 je ta "maličkost", že má ženu a dvě děti. Co já bych dala za to, kdyby byl rozvedený! Takže si vlastně stejně hledám někoho jiného, kdo mi sice asi bude vyhovovat na míň procent, ale bude volný
A co se týče soužití s rozvedenými se závazky, i to už jsem si vyzkoušela. Je to do jisté míry vždycky problém a narušení rodiny,ale pokud jsou ti dva rozumní a pokud matka dítěte (resp. ten, kdo má dítě v péči) nezasahuje násilně do vztahu, tak to jde.... Držím ti palce a kdyby sis chtěla promluvit, tak mailni - já si prošla jednáním se sociálkou, soudkyní, psychologem, učitelkami...je to hooodně nepříjemné, ale jak říkám, pokud ti za to partner stojí, tak to vydržíš a ráda.
Kristýno, ve 23 se to dobře plánuje. Mně je 29. Souhlasím s teorií silných ročníků. Nakonec jsem si našla stejně starého přítele. Svatba se nekonala, ale žijem spolu. Jediná vada - je rozvedený. A má syna.
Barka:
Nejspíš máš pravdu, ženská si musí najít partnera nejpozději na vysoké, protože potom se už hledá velice velice těžko. Aspoň moje kamarádky z vysoké, které partnera na VŠ nenašly, jsou stále samy a 30 už jim taky bylo.