Kdybych to měla vyjádřit stručně, tak vlastně od té doby, co jsem se vdala, nemám chlapa. Zní to sice dost paradoxně, ale je to skutečná pravda. Za svobodna jsem měla spoustu zájmů a kamarádů, hráli jsme divadlo, podnikali jsme akce, cestovali… Tak jsem se také seznámila se svým mužem, byl jedním z těch kamarádů. Začali jsme spolu žít a všechno pokračovalo, dokonce i když se narodila dcera (to jsme ještě byli jen „na hromádce“). Brali jsme ji všude s sebou, nebyla v partě prvním mimčem, prostě pohoda. Pak jsme se ale asi po třech letech vzali, to už byl na cestě syn…
Manžel změnil zaměstnání, jezdí teď do poměrně vzdáleného města, kde je celý týden a domů se vrací jen na víkendy. Já jsem tedy většinu času s dětmi doma sama. Nežijeme špatně, manžel docela dost vydělá, takže nás zaopatří, ale já se cítím často osamělá. Mám kamarádky a kamarády, vídám se s nimi a s jejich dětmi, nesedím doma a nefňukám. Naučila jsem se organizovat si život sama, trochu jako bych byla svobodná matka. Můj manžel totiž na všechny rodinné akce rezignoval, když je doma, buď jde spát, čte si nebo poslouchá muziku, případně se vidí se svými kamarády. Ani na dovolenou s námi nejezdí, prý ho nebaví se někde jen tak poflakovat.
Jsme svoji už pět let a za tu dobu jsem si už na tenhle život zvykla a přizpůsobila se. Právě, když slyším případy jako je Magda, tak si říkám, že si vlastně nemůžu stěžovat. Ale stejně je mi někdy smutno, hlavně večer, když ležím sama v posteli a nemám se ke komu přitulit…
Katka
Nový komentář
Komentáře
Iva: Jen na okraj - netuším, co dělal instalatér u vás...u nás zatím vždycky spravoval kohoutky a bylo to celkem bez rizika - nevyžadoval ani první pomoc
Když už se tady kdosi dovolává doktora Plzáka, tak já si dovolím ocitovat z jeho knížky Gordické uzly párového dorozumívání - snad mě za to nikdo nesežere:
"Prvním pravidlem je nezaměnitelnost pohlaví. Nejsem proti tomu, aby muž uměl přišívat knoflík u košile, aby uměl prát, žehlit a vařit, ale tvrdím, že to jsou činnosti vhodné pro ženu a ne pro muže. Muž nechť nosí těžké nákupy, uhlí, naftu, ať drhne parkety nebo meje okna, protože tyto činnosti žena vykonávat může, ale obtížně...Muž se má větším dílem podílet na organizaci společných radostí a žena mu má vyjít vstříc a ne každý jeho návrh negovat...V globálu má být úsilí rovnoměrně rozloženo.
Druhým pravidlem manželského soužití je pravidlo párové symetrie. Nabádá k tomu, abych nikdy na druhém neparazitoval, ale rovněž nedovolil, aby bylo parazitováno na mě. Napadne-li mě, že je ke mě manželka nelaskavá, musím si ihned položit otázku, jak je to s mojí laskavostí k ní, a i ona musí tuto otázku takto symetricky řešit.
Třetí pravidlo je pravidlo spontaneity - manželskou sexualitu si nelze vynucovat."
Dále je zde uvedeno, že každý v páru má mít své radosti za předpokladu, že se zachová poměr 4+1 - t.j. 4x moje soukromá radost, 1x společná radost. to ovšem znamená radost pro oba - tedy že muž si sice "vyčerpá" svoje soukromé radosti, ale umožní totéž i manželce.
Doporučila bych Katce, a nejen jí, zamyslet se nad tím, jak tohle v rodině funguje...a pak se teprve rozhodovat, co dál.
bety: Přece nemusí bydlet přímo v Praze nebo v Brně, "za městem" jsou ty ceny mnohem příznivější. A dojíždět hodinku do práce určitě nikoho nezabije.
tomas: Jak kdo se ukazal! Nekdo treba i radil... A bylo nas vic!
bety: Kdyz se chce, vsechno jde... Ja jsem se stehovala do zahranici (viz prispevek c.8). Da to trochu prace, ale pak jsou vsichni spokojeni - pokud to tak chteji!
Ten nezajem z jeho strany se mi jevi jako znamka toho, ze jeste nekde existuje nekdo, s kym mu je lip, nez s jeho rodinou.
jsem na tom podobne. Nejsme jeste oddani, deti nemame. Jen on se porad zene za praci, jeho cile jsou financni. Podotykam ze zijeme spolu a vidime se kazdy den. Kdyz uz mame cas byt spolu tak neni sila nebo nalada neco delat. Ani na pohlazeni, natoz sex. Kdyz zavedu tema na to ze jsme jeste mladi na to abysme zili takovymto stereotypem tak je mi odpovezeno ze nejdriv si na to musime vydelat. Az nasetrime a postavime a zaridime bydleni tak teprve pak prijde ten cas si uzit jeden druheho, protoze nelze delat 2 veci najednou. Ja take slusne vydelavam, koupim si co potrebuju (a to jsou i veci ktere mi udelaji radost), mam svoje konicky a pratele, ale nevim jestli budu umet jeste dlouho zit s predstavou ze dnes (cely tyden, rok) si projevovat naklonnost nebudeme, protoze dnes na to neni cas, a jednou na to budeme mit cely zivot. Co kdyz nebude? Mam pritele moc rada a toleruju jeho nazory a postoj ke mne ale jelikoz to trva uz sesty rok tak pomalu zacinam ztracet trpelivost a myslim na to jake by to bylo kdybych mela vedle sebe nekoho kdo by mel podobne predstavy o vztahu jako ja. Takze na tvem miste bych Katko jednala (to radi ta prava ja vim). Pribliz se sve predstave a zkus manzela presvedcit ze by ses za nim mohla prestehovat a zacit spolecne zit tam a nebo mu i dej nuz na krk ze tohle neni manzelstvi a pokud s tim neco nebudete delat spolecne tak s tim neco udelas ty. Nebo jsi na tom jako ja a neudelas nic jen pro svou pohodlnost a budes si radeji styskat a uzirat se aniz bys hnula prstem? Jenze ja muzu kdykoliv bez komplikaci odejit kdyz na to prijde. Ale co ty?
Landriel: Ale já si jdu v pondělí zacvičit s kámoškou, ve středu se spolupracovníkama na volejbal. O víkendu si půjčím sousedčina psa a jdu na procházku. Ale na to si chlapa doma pěstovat nepotřebuju, abych chodila všude sama. A večer, pro některé možná v noci (od 21. - 24.00 sedím u televize a dívám se z boku na mého milého, který sedí u PC a pracuje.)
ops, 2x jsem to nechtěla.
Sarobrouku, a co tě nutí sedět každý večer u televize? Proč si taky nejdeš zacvičit, když žádné dítě nemáš a nic ti tedy nebrání ani v tom, abys někam vyrazila s kamarádkama. Nemusíš shánět hlídání. Připadá mi, že je to jenom tvoje pohodlnost. Opravdu je to většinou o tom, jak si to uděláš a o komunikaci. Nejsem ani naivní, zklamala jsem se mockrát a na tom svém nevidím jen to dobré, ale vidím I to a vážím si toho. Na svém otci jsem poznala, jak taky ženská může dopadnout.
Jo potvurko máš pravdu. Acinko: pár kompromisů není problém udělat, ale většinou je chlap vyžaduje od ženské a sám žádné nedělá. Jak říkáš Michale, důležitá je oboustranná snaha, ale to je utopie. A většinou se chlap snaží si zařídit ten šťasný, klidný a spokojený život jen pro sebe, tak jak to vyhovuje jen jemu, bez ohledu na druhé.
Je to prostě těžký, sem na tom úplně stejně jako sarobrouk - do písmene (až na tu dovolenou - ta nebyla) Ale v každým vztahu je něco Jde jen o to udělat pár kompromisů, domluvit se a hlavně se milovat
Nemůžeme mít všechno...aneb;"jaké si to uděláš,takové to máš"
Milá Landriel, ty máš na rozdíl od Katky a od některých z nás štěstí, vždyt ty žiješ bohatým společenským životem. Máš roční mimčo a 2x týdně vypadneš z kolotoče. A ještě někdy zajdeš za kámoškama. Já nemám žádné dítě, takže ráno do práce, odpoledne nakoupit, večer u televize a tak to jde celý týden. A o víkendu je to buď totéž nebo jdem ke známým někdy do vinárny. Můj drahý taky pracuje, přijde kolem 19. hod. sedne k PC a pracuje dál. Peněz zas není tolik, že bych se z toho zbláznila a i kdyby byly, tak by nebyly s kým utratit. ASž teď v létě jsem se naštvala a domluvila dovolenou a pak se podařila ještě jedna. Bylo to za pár šupů, bez komfortu bez pohodlí, ale byli jsme spolu a věnoval se mi a jenom občas myslel na práci a vyřešil nějaký telefon. Teď jsme na mizině, ale plní zážitků. Jenže vím, že celý rok, zas budu mít doma chlapa-nechlapa. Pánové a myslíte, že to je ten spokojený život,který slibujete svým partnerkám? Nevěrná být nechci a ani nejsem, ale po 3 letech mi to připadá brzo na usedlý stereotypní život.
Milá Katko, s mým manželem jsme dřív taky jezdili kam se dalo, chodili do kina a do společnosti. Pak si našel novou práci a k tomu začal podnikat. Rázem má daleko míň času, než míval, ale taky nosí domů víc peněz. Vracívá se kolem šesté večer a pak ještě pracuje doma. Na dovolené jsme byli naposledy před třemi lety po svatbě. Máme roční miminko, které maximálně vykoupe a trošku se s ní pomazlí. Na víc mu nezbývají síly. O víkendech většinou taky pracuje, ikdyž je pravda, že se nám věnuje trochu víc, jde s námi třeba aspoň na procházku. Já ale moc dobře vím, ikdyž se mi to nelíbí a občas mu to i vyčítám, že s námi tráví málo času a nevěnuje se nám, že to dělá pro nás, jemu samotnému by stačilo daleko míň, chlapi jsou většinou vážně dost nenároční. Dělá to pro nás, abysme se měli s malou dobře, mohli si postavit domek, o kterém jsme vždycky snili. Připadalo by mi sprosté pořídit si milence, jak tu někdo radil, a oplatit tak manželovi veškerou péči a lásku, kterou nám tím svým způsobem dává. Fakt nejsem puritánka, ale myslím, že tohle prostě není fér. žádný vztah nikdy není stoprocentně ideální, vždycky to chce oběti z obou stran. Zkus si představit, jak jinak bys taky mohla dopadnout - líný chlap, povaleč, nevydělá ani korunu a nechá se od tebe živit - zažila jsem takového, byl úžasně společenský, milý a příjemný, ale dokázal strávit celý den v posteli (sám), zatímco já byla v práci a on ani nenakoupil. Já to dělám tak, že jednou za čas mám sraz s kamarádkama, malou mu dám a on si ten den udělá čas, aby ji mohl hlídat, večer ji uložím, on u toho pracuje a já jdu cvičit a jednou za týden přijde moje mamka a my dva si vyrazíme zahrát bedminton (ale klidně to může být kino, divadlo, prima večeře...) Radím nevzdávat se, nehledat jinde, ale přemýšlet o tom, ne co on, ale co ty můžeš udělat a obětovat pro vaše společné štěstí. Utéct je skoro vždycky ta nejsnazší, ale nejhorší cesta. Držím palce, ať do dobře dopadne.
Mila Katko! Milence si nehledej (puritanka urcite nejsem!), zkus to udelat jako ja... Muj muz dojizdel do zamestnani temer 400 km a zpocatku jsme nemeli ani auto. Ver never, byvaly doby, kdy jezdil domu 1x za 6 tydnu(!) a to jsme meli nekolikamesicni miminko. Byl v zahranici a domu se vlakem dostaval 12 hodin, proto tak zridka. Prijel v noci z patku na sobotu a v nedeli v jednu odpoledne jel zase zpatky. Ostatni chodili na nedelni prochazky a na zmrzlinu a my na nadrazi... Bylo to smutne, jenze jsme zazili, jake je nemit penize a clovek si mohl vybrat. Manzel vydelavat tak dobre, ze jsme si oba uvedomovali, ze praci nemuze opustit, ale zaroven jsme nejak chteli resit tu dalku. A tak, ac do cizi zeme, odstehovali jsme se za nim. Vydrzeli jsme to "sami" celych dlouhych pet let!!! Je to navod podle stareho prislovi - kdyz neprijde Mohamed k hore, musi hora k Mohamedovi... Premyslej, nikdy neni pozde neco zmenit. Preji Ti, abys byla stastna.
Katko, není to lehké, ale co kdyby jste se přestěhovali do města, kde má manžel práci.
To, že se manželovi o víkendu nikam nechce, docela chápu, vždyť je celý týden pryč, tak je mu domov vzácný a nechce se mu nikam chodit.
Souhlasím s mahas - vždycky je to "něco za něco". Možná, že kdyby chodil do nejbližší fabriky k pásu, a dělal od šesti do půl třetí, tak by měl energii na "rodinný život".
No a s tou dovolenou - proč najednou nechce? Není to tím, že ty jsi začala místo místo divadla, cestování a akcí propagovat "poflakování" se někde na pláži? Třeba by chtěl "dofču" jako zamlada.
A nebo naopak. Můj kamarád začal s dětma toužit po rodinných dovolených - kdy by vzal děti na nějaký svůj oblíbený hrad, sjel s nima kousek oblíbené řeky, naučil je dělat píšťalky a vyřezávat lodičky....
Co brání vám v tom, abyste si domluvili dovolenou zajímavou pro všechny zúčastněné strany?