Jsem deset let vdaná a nemůžu říct, že moc šťastně. Vdávala jsem se, protože jsem musela, moji rodiče nebyli schopni akceptovat v žádném případě myšlenku, že bych byla svobodnou matkou, tak jsem se vdala. Přestože jsem věděla, že nedělám úplně správně, protože můj muž je velmi majetnický a bylo jasné, že to nebude žádné vyrovnané manželství. Ale miminko jsem moc chtěla, tak jsem odešla z vysoké školy, což můj muž uvítal s ohromnou radostí. Doufala jsem, že se po mateřské do školy vrátím, ale už k tomu nikdy nedošlo.
Po svatbě bylo všechno fajn, jako by tím, že mě měl pojištěnou pěkně papírově, zákonitě a ještě těhotnou, přestaly všechny naše partnerské problémy. Zvolna jsem si zvykala na myšlenku, že sedím věčně doma, s narozením miminka že už nemluvím jinak než ve zdrobnělinách, že můj muž pořád někde pobíhá ve společenských vírech.
Ani mi to tak nevadilo, jedinou věcí, která mě opravdu štvala a štve dodnes, bylo to, že můj muž běhal po společenských vírech s MÝMI přáteli ze školy. On vlastně před naším sňatkem ani tak moc kamarádů neměl. S jeho současnými přáteli jsem ho seznámila já, a zatímco on je pro ně vždycky připraven jít kdykoli a kamkoli, já sedím doma, a když mi někdo zavolá, že se koná někde akce, nemám nikdy hlídání.
Vím, že se dá namítnout, že je to jen moje věc, že bych své kamarády mohla seznámit s pravým stavem věcí, že já s nimi nikam nechodím, protože se vždycky na všechny akce nacpe můj muž, než já se o nich vůbec dozvím, a já pak musím sedět doma, (protože i kdybych měla hlídání, můj muž mi několikrát zdůraznil, že nechce, abychom spolu chodili do společnosti, protože se mi tam rozhodně nehodlá věnovat). Ale nějak se mi nechce prát naše špinavé prádlo na veřejnosti. To, že bych šla na nějakou akci bez domluvy s ním by znamenalo ohromnou scénu, které chci ušetřit jak sebe, tak naše kamarády. S manželem o tom nedokážu zapříst rozhovor, který by neskončil destruktivní hádkou, a tak bych uvítala, kdyby měl někdo nějakou podobnou zkušenost nebo radu, jak to vyřešit. Díky za vaše rady.
Magda