Zatím jsem články na tomto serveru jen občas četl, teď jsem se však rozhodl sám napsat. Přiměla mne k tomu moje vlastní opakovaná nepříjemná zkušenost se ženami, která mne dovedla k zásadnímu poznání – ženy nedovedou říct pravdu do očí a raději lžou…
Abych tady jen tak naplano neteoretizoval, uvedu jeden příklad za všechny. Bohužel je to moje osobní zkušenost a není nikterak příjemná. S tou dívkou jsme se znali už dlouho, víc než rok (společný koníček, občas jsme šli na pivo nebo na kafe, víc nic). I když se mi líbila vlastně od prvního okamžiku, nikdy mezi námi nic neproběhlo, měla přítele a tak byla pro mne tabu. Byli jsme v docela pravidelném kontaktu, i přes telefon nebo mail. Cca před měsícem jsem se na koupališti seznámil se zajímavou ženou a mj. jsem o tom řekl své kamarádce. Ta mi najednou řekla, že už se svým přítelem není, prý je mezi nimi definitivní konec. A že bychom mohli někam zajít. Šli jsme tancovat a ona byla více než kamarádská… skončili jsme u mne doma. Začali jsme spolu chodit a všechno vypadalo perfektně. Pak se ale něco stalo. Minulý týden jsme se viděli a ona mi řekla, že jí to je moc líto, ale že dostala překrásný milostný dopis od svého bývalého a že zjistila, že ho vlastně ještě pořád miluje a že se k němu vrací.
Byl to pro mne šok. Bolelo to, ale naštěstí jen krátce. Možná i proto, že jsem něco podobného zažil už dříve s jinými. Naučil jsem se brát emoce dost s rezervou, je to jakási sebeobrana z mé strany. Jen se mi pořád vkrádá podivný pocit. Ten argument mi nesedí. Jeden dopis a vše je zpátky? On je najednou vzatý na milost a já jsem najednou vzduch? Spíš bych řekl, že jí třeba na mě něco vadí, co já vím… ale jak už jsem řekl, ženy nikdy neřeknou nic na rovinu, raději se vykrucují a vrší podivné argumenty. Pravdu o konci mého vztahu se asi nikdy nedovím, ale stejně mne zajímá, jestli jsem se trefil do černého. Co vy na to?

Pavel