Moje kamarádka má o osm let mladšího bráchu, kterého si pamatuju jako malé dítě. Když jsme chodily do školy a odpoledne jsme se scházely v parku, vždycky musela bráchu hlídat, tak jsme ho braly jako dost otravný doplněk naší dvojice. V dospívání nám svou přítomností hatil všechny milostné spády, mojí kamarádce ničil první líčidla – prostě hrůznej kluk.
Pak jsme se s kamarádkou několik let neviděly, chodily jsme každá na jinou školu, pak se ona odstěhovala za prací do jiného města a já odjela pracovat na několik let do zahraničí. Před časem mě pozvala moje kamarádka na svatbu.
Viděly jsme se po dlouhé době, bylo to moc fajn. Na svatbě byl pochopitelně i bratr nevěsty –dítě zmizelo a místo něj se na mě smál na hostině čtyřiadvacetiletej fešák. Večer jsme spolu tančili a on mi povídal, že byl jako malej kluk do mě zamilovanej a že mu to vlastně tak trochu zůstalo. Považovala jsem to za alkoholové lichocení, ale bylo mi to příjemné.
Od svatby mě bombarduje esemeskami a maily, chce se setkat, chce se mnou prý chodit. Moc se mi líbí, ale na druhou stranu mám strach začít si něco s klukem o tolik let mladším, kdybych byla vdaná a bylo to jenom o tom „užít si“, asi bych neváhala, ale tohle mi připadá příliš vážné na to, abych udělala nějakou nerozvážnost.

Pavla