Problém, o kterém se chci s vámi poradit, se netýká mě osobně, ale mé kamarádky. Začala bych asi tím, že je to extrémně nezkušená dívka, která ve svých 25 letech má svého prvního přítele. Vlastně ani pořádně nevím, proč si tak dlouho počkala, není to rozhodně ošklivá holka nebo tak něco. Jen je možná takový ten typ, co se s ní muži spíš kamarádí, ale pak chodí s jinými. Možná je to otázka sex-appealu, nevím…
Teď má tedy moje kamarádka opravdovou známost a já jsem moc ráda, protože už jsem si o ní vážně dělala starosti. Je to muž asi o deset let starší než ona, rozvedený, má jedno dítě, které žije s jeho bývalou. Není to žádný krasavec, ale milý chlap a řekla bych, že k sobě ti dva pasují. Seznámili se přes společný zájem, ona začala chodit do kurzů tance pro dospělé. Znají se dost měsíců, chodí spolu řekla bych tak půl roku. Tady se právě dostávám k tomu problému. Moje kamarádka není typ, co by se svěřoval ve věcech sexu, na to je asi moc stydlivá, ale už se mi několikrát mezi řečí zmínila, že pořád ještě „nic“. A ne proto, že by nechtěla. Spíš to vypadá, že se mu do toho nechce. Ale jinak prý vše v pohodě, on jeví všechny známky zamilovanosti, nosí jí dárečky, píše zamilované SMS, vidí se skoro každý den. Ostatní tělesné kontakty taky v pohodě…
Já sama jsem se do takové situace nikdy nedostala, spíš naopak. :o) Kolikrát jsem měla co dělat, aby se na mě potencionální partneři nevrhali hned na první schůzce… Takže teď nevím, co kamarádce na její pochybnosti říct, co jí poradit nebo jak ji nasměrovat. Napadly mě samozřejmě i takové věci, jako že on třeba „nemůže“… nebo že je na kluky, což je ale uznávám možná trochu za vlasy přitažené…
Co byste jí na mém místě poradily vy?

Gabča