Přála bych si zažít „alespoň trošičku“ romantiky. Moje představa o ní je: sedět na terase s výhledem na moře a zapadající slunce, samozřejmě v objetí svého milovaného přítele, pár čajových svíček a láhev dobrého vína....Nebo procházet se ruku v ruce po pláži...nebo po jiných romantických místech... anebo... Vlastně jde jen o jednu věc – být s NÍM sama, mít HO jen pro sebe...A proč? Protože člověk chce přece vždycky to, co nemá.
Abyste mi rozuměli. Dovolená s mým přítelem se rok od roku odehrává podle stejného scénáře – společně s kamarády, pokud možno s krosnou na zádech, jen tak na vlastní pěst, kdy dnes nevíme, co bude zítra, spát ve stanu na odlehlých místech, kdy mám celou noc hrůzou otevřené oči dokořán a v hlavě se mi promítají nejstrašnější scénáře přepadení, okradení a vražd a čekám jako na smilování na první ranní paprsky slunce, ať se můžu zklidnit a alespoň na chvíli zamhouřit oko a spát (to bych nikdy neřekla, jak mohou noci být dlouhé, protože když mi ráno zvoní budík a já vstávám do práce, mám pocit, že jsem šla teprve před chvílí spát)...
Celým svým srdcem, duší i tělem toužím po něčem, z čeho čiší jistota a bezstarostnost, jet na konkrétní místo, vědět, kde budu spát, nemuset sbalené věci redukovat na 10 kg včetně jídla, nemuset se vzdát svých oblíbených letních svršků, které se bohužel nehodí, a samozřejmě taky svých kosmetických a zkrášlovacích prostředků, které se nehodí už vůbec (leda bych se chtěla líbit horám nebo stromům v lese), moci si vzít šaty a páskové boty na podpatku...
No a můj přítel zatím i pro letos plánuje, ptá se kamarádů, kdy mají čas a kam bychom se tak podívali... Když se ho zeptám, kam pojedeme „my dva“ na dovolenou, když už jedeme „na čundr“ s kamarády (se kterými si romantiku zažijeme jen těžko), ví kam mířím, a řekne, že s více lidmi zapomíná na své starosti, více se rozptýlí. Asi má strach, že jen se mnou by mu myšlenky utíkaly někam pryč...
No jo, ale to přece nemůže vědět, když nezkusil. Jak ho přesvědčit? Na druhou stranu bych nechtěla být nespravedlivá. Každý nemá možnost zemi své dovolené poznat takovým způsobem, jako jsem poznala párkrát já. A pravda taky je, že nikdy nevzpomínám ve zlém a když se unavená, špinavá a rozesmátá vrátím domů, jsem naprosto spokojená, že jsem svou dovolenou jen neproležela na pláži, že jsem udělala něco pro své tělo i ducha, a taky že jsem se dobře pobavila s přáteli. Ale přece, ta romantika... alespoň jednou to zažít...

Jitka
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY