Mám jednoho kamaráda, znám se s ním už od školy. Trávili jsme spolu hodně času jako děti, pak jsme nějaký čas studovali daleko do sebe, ale teď se zase docela vidíme. Problém je ale až nekritický obdiv, kterým Zdeněk pro mne trpí. I kdybych si dala na hlavu nočník, bude říkat, jak jsem úžasná. Mám ho ráda, ale nic víc mezi námi není. Já jsem vdaná a tyhle věci jsem si s ním na rovinu vyříkala a on tvrdí, že to bere.
Stejně mi ale bylo líto, že nikoho nemá. Je to moc hezký a hodný kluk. Řekla jsem si, že když mu štěstí žádnou příhodnou lásku do cesty nepřivede, tak tomu trochu pomůžu. Mám taky kamarádku, která se pořád potýká s nemožnými vztahy, kdy se platonicky zamilovává do ženatých mužů nebo do týpků, kteří o ni nemají zájem. Není to žádná krasavice, ale normálně pěkná a milá holka. Tak jsem začala spřádat plán, jak ty dva dát dohromady.
Pozvala jsem je na jednu společnou akci a po několika dnech jsem Zdeňkovi vyprávěla, jak se Mirka na něho vyptávala a jak ji určitě zaujal. To samé jsem pak uskutečnila s ní. Na příští akci se dostavili také a Mirka po něm docela vystartovala. Co byl průšvih? Ukázalo se, že Zdeněk nemá zájem. Prý není jeho typ. Ona se ale do něj zbláznila a za každou cenu ho chce získat. Píše mu sms, volá mu, chce po mně, abych o něm zjišťovala různé informace… Zdeněk nic. A ona se teď trápí, co se děje, když podle mých prvních informací ho tak strašně zaujala. Tak mi pořád volá a snaží se si to vysvětlit, jako že Zdeněk jen dělá drahoty, aby ji měl jistou a podobně. Je mi děsně, protože jsem to vlastně svou lží zavinila já, ale teď jí nemůžu říct pravdu.
Už vím, že to byla chyba, ale nevím, co teď můžu dělat, abych to ještě víc nezhoršila. Co byste udělaly vy, být na mém místě?

Dominika
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY