Uganda je východoafrický stát, který patří k nejméně vyspělým místům světa. Dříve byla Uganda britskou kolonií a od roku 1962, kdy získala nezávislost, se zde vystřídalo několik vojenských diktatur, takže zemi stíhala jedna občanská válka za druhou. Uganda leží na rovníku a má typicky tropické podnebí, na rozdíl od jiných částí Afriky je však poměrně dobře zásobena vodou, a to díky jezerům a řece Nil.
Podmínky života v Ugandě jsou pro nás Evropany jen stěží představitelné. Uganďané žijí ve vesnických chýších postavených z dřevěných trámů, hlíny a rákosí. Kolem domku pěstují banány, sladké brambory, fazole, kukuřici, rajčata, arašídy, yamy a kasavu. Jídlo se připravuje venku na ohni. Základní potravinou je matooke – banány, které se otrhají zelené, oloupou se a uvaří. Nejčastěji se kombinují s arašídovou omáčkou, rybami, hnědými fazolemi nebo s vařeným zelím. Se stejnými přílohami se jí rýže, posho (hustá kaše z kukuřičné mouky) a sladké brambory. Školní docházka není povinná a musí se platit, takže mnoho dětí má ze sociálních důvodů přístup ke vzdělání odepřen. Vyučivání probíhá v angličtině, která je také úředním jazykem, a děti chodí do dvou předškolních tříd (nursery), pak pokračují sedmiletou základní školou (primary), na kterou navazuje šest let studia na střední škole (secondary). Po šestém ročníku děti skládají maturitu a mohou pokračovat na univerzitě, která je však velmi drahá.
„Naše“ holčička Mwajabu Nanfuka žije asi 60 km východně od hlavního města Ugandy Kampaly. Její maminka zemřela na AIDS a tak s výchovou holčičky a jejích 4 sourozenců pomáhá otci, který je pravděpodobně také HIV pozitivní, teta. Mwajabu má jednu sestru (11 let) a tři bratry (14, 10 a 8 let). Chodí do páté třídy, je hodná a poslušná, ve škole se učí dobře a nejraději má matematiku. Až bude velká, chtěla by se stát učitelkou. Mwajabu je jedním z přibližně 1,7 miliónu dětí v Ugandě, jejichž rodiče postihla epidemie AIDS, která se v zemi šíří zcela nezvladatelně a jejíž míra je zde asi 15% dospělé populace. Projekt Adopce na dálku je pro tyto děti jednou z mála šancí, jak dosáhnout co nejvyššího vzdělání a získat tak šanci na lepší budoucnost…
O tom, jak se naše Mwajabu má, jak se jí daří a jaké má výsledky ve škole, vás budeme průběžně informovat na stránkách Ženy-in.
Chcete také na dálku adoptovat kluka nebo holku? Kontaktujte Arcidiecézní charitu v Praze 2 v Londýnské ulici č. 44, která zaštiťuje projekt Adopce na dálku, a to na telefonech: 02/24250985 nebo 02/22510488 nebo se podívejte na internetové stránky www.charita-adopce.cz, kde najdete všechny potřebné informace, včetně databáze „volných“ dětí a podmínek, jak adopci uskutečnit.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY
Nový komentář
Komentáře
Jaruna: Super názor
Ja sice neznam lidi z charity, kteri delaji konkretne tuhle adopci, ale znam se s lidma z jine charitativni organizace, a znam je osobne, a vim, ze ty penize si vazne najdou cestu. Asi jsou vykukove, ale jestli maji za zady takovy kolos, jako je Charita potazmo katolicka cirkev, nebo ADRA, to je ta organizace, o ktere vim ja, tak si proste nedovoli nic takoveho jako podfuk. A prijde mi to jako hezka myslenka. Je sice pravda, ze i u nas je hodne deti, ktere potrebuji pomoct, ale tak nejak..je pro vetsinu lidi schudnejsi obetovat nejakou korunku z vlastniho rozpoctu nez jit nekam a osobne se nejak zasadit (nevycitam, chapu to, vim, ze jsou lidi, kteri nemaji na to, aby to delali, at uz cas nebo schopnosti, to je jedno)... A ty deti v Africe a kde vsude, nemaji jinou sanci, jak dostat vzdelani, ti u nas..no..rozhodne na tom nejsou tak spatne jako vetsina tech deti (co vim o ADRE, tak docela prisne vybiraji opravdu deti, ktere by jinak nemeli sanci vzdelat se..)
Držím palce a hlavně...opravdu se to pokuste nějak ověřit - ne ovšem přes organizátory akce...z vlastní zkušenosti bych to považovala za důležité.
redakce
jsem moc rada ze pomahate a souhlasim s meryl, zivot nekdy je opravdu nespravedlivy
