Chodím na Ženu-in teprve nedávno, ale jak jsem tak pročítala archivy, s úžasem jsem zjistila, že 11. února jste uveřejnili příběh mé spolužačky Lenky a když jsem tak četla všechny ty komentáře, tak mi došlo, že se vlastně Lenka rozhodla správně taky díky nim. Všichni ti, kdo jí napsali svůj názor, se zasadili o to, že z Lenky se stal samostatný dospělý člověk, jakým by se nikdy nestala, kdyby zůstala u matky.
Odešla bydlet k Jirkovi spolu se svým psem a s minimálním počtem věcí, jen se svými školními potřebami a trochou nezbytností, jaké se vešly do jedné větší igelitky. Víc jí matka nedovolila vzít s sebou. Myslím, že to Lenku ani moc netrápilo. Zjistila, že i život bez peskování a facek od vlastní matky se dá žít, třeba bez počítače, bez mobilu, bez hodinek a hezkých věcí na sebe. A taky zjistila, že jizvy na duši jsou někdy horší než jizvy na těle a na obličeji. Nevyhýbaly se jí nepříjemné situace, které život někdy přináší, ale spolu s Jirkou je dokázali překonat. Byli na to dva. Vytvořili si spolu moc hezký vztah založený na vzájemné toleranci a lásce. Lenka odmaturovala v pohodě a právě v tu dobu byl Jirka na plastické operaci. Pro něho dopadla skvěle, jizva na obličeji je skoro neznatelná. 7. června se ti dva vzali, Lenka je mladá paní Sachlová a protože se oba rozhodli pro další studium v zahraničí, tak spolu odjeli.
Lenky matka zůstala sama, dosud krásná dáma s kamennou tváří a bezchybným make-upem. Svůj názor nezměnila, prohlásila, že Lenka už není její dcera, když s tím hnusným mrzáckým chlapem spojí svůj život a že ji už nechce nikdy v životě vidět. No já nevím, jestli bych jí někdy, ne teď, ale třeba za pár let, až zestárne, s chutí nepostrouhala mrkvičku…
Zdraví

Šárka L.
Reklama