Nejstarší syn vždy nezapomněl napsat s kým sdílí chatku či stan, a to způsobem převzatým z černé kroniky, takže jeho lístky z prázdnin zněly: „Dojeli jsme dobře. Spím s E.K., F. R. a Č.L.“ Mnozí nezasvěcenci se po jeho přečtení otázali, kamže to vlastně to ubohé dítko posílám, zda přece jen ne do polepšovny či jiných nápravně výchovných zařízení. Psaníčka také obvykle obsahovala informaci, komu, co a za kolik koupil, briskně doplněnou o další poznámku, většinou ve znění: „...ale bohužel sem to ztratil (zapomněl, někde nechal apod.)...“
Další syn, uzavřený sám do sebe, se jen těžko někomu zpřístupňuje, proto psaní jakýchkoliv dopisů či pár řádek je pro něj tak ryze osobní věc, že mnohdy nedokáže tuto bariéru prolomit. V tom případě alespoň přichází prázdná obálka na důkaz, že žije a je celkem v pořádku. Poslední dobou přišel však na to, že vůbec nemusí zaznamenávat zprávy o své osobě, a tak nám zasílá sice jednu, nicméně poměrně obsáhlou zprávu o stavu místní fauny a flory. Aby přece jen dal najevo bližší kontakt, začíná vždy slovy „...jak asi víte od dalších sourozenců, dojeli jsme dobře...“ bez ohledu na časový horizont, kdy zprávu posílá. Tak na příklad jsme se naposled dozvěděli dva dny před jeho příjezdem domů z třínedělního pobytu, že opět dojeli dobře.
Další chlapeček se rozhodl o prázdninách naprosto ignorovat pravopis, a ač tomu jeho školní výsledky v průběhu roku nenasvědčují, úplně přehlíží malá a velká písmena, tvrdé a měkké i, y, škrtá a přepisuje, vpisuje a nesmyslně dělí a ač je to dost s podivem, používá takřka výhradně slov "piš, jak slyš".
A dceruška maluje a pak ve spěchu připisuje to nejdůležitější na obálku. Už se těším, jakými skvosty se má krabice letos naplní. :-)
Nový komentář
Komentáře
Meryl: Skvělý
Posílala jsem dopisy každý den a naši mi taky posílali denně. A přibalovali žvýkačky, malé čokoládky, všechno možné
je to ja si taky pamatuji na ty moje tabory.... no jo ale vsechny dopisy vlastni muj tata doma, ja si pamatuji jen na jeden
"Maminku a tatinku jsem tu smutna styska se mi a ten repelent nepomaha"
pajda:
Už jsem to vloni psala na Rodině, ale protože se mi tenhle dopis moc líbil, napíšu ho i sem. Nejprve vysvětlení: sousedka hledala pro svého milovaného jedináčka "drsný tábor", takže jsem jí doporučila lidi, které roky znám a se kterýmí jezdil i můj syn...a po týdnu jí přšel první dopis:
Ahoj mami!
Hráli jsme průjem a byla jsem DRUHÁ! Víc už nenapíšu - spěchám.
Ája
Tehdy jsem ztrávila celý večer vysvětlováním, že jde o druh "seznamovací" honičky...
moje ségra se proslavila tím, že přivezla domů nerozbalené dopisy... naši jí psali každý den, ale ona to nečetla... ale byla šťastná jako blecha, že "dostala dopis"... takže co?
Ten mrkajici smajlik se na konec dostal nejak omylem,moc se tam nehodi...Mel tam byt spis tenhle:
jajkka: Me taky jednou na tabore opily vedouci(!) osahaval a pak se za mnou jeste snazil vlezt do stanu,odkud jsem ho ale(doslova) vykopla Je fakt,ze mi ve trinacti tipovali sestnact,ale to jeho chovani neomlouva To si nesmi dovolit ani ke zletile!Pak jsem ho jednou,asi ve dvaceti potkala v hospode a nebyl ani schopen se mi podivat do oci!
Ja jsem psala mamince z taboru a ozdravoven vzdycky spoustu dopisu a pohledu a jmeno jsem vyplnovala-slecna Eva S.... Pripadalo mi,ze pro ni se oznaceni "pani" nehodi,na to byla pro me moc mlada a hezka
Taky jsem jezdívala strašně ráda na tábory. Ale dostávala jsem málo dopisů, vždycky jsem záviděla ostatním, kteří měli každý den alespoň pohled. Taky jsm občas něco napsala. Ale zatím sama děti nemám (vlastně mám, ale v bříšku), takže se už teď těším, až bude jezdit na tábory a psát "dojeli jsme dobře" A určitě mu budu psát. Vím totiž, jak to umí potěšit.
S tím oblečením je to opravdu u všech stejné, protože můj mladší bratr, když byl ještě mladší, tak to dopadlo přesně tak, jak holky popisujete, plnej kufr věcí čistých a nahoře 1 trenky a 1 tričko - samo že špinavý. No teď mu bude 14 a je sám na 14 dnů u moře, tak jsem na něj zvědavá
Tak ty gramatické chyby znám,ostatně dnes je dělám taky,asi den blbec,tak sorry.Syn loni poslal dopis a já vážně uvažovala,jestli si ho učitelka při klasifikaci nespletla s jiným dítětem ve třídě,přece jenom měla jich tam 19 .Už se těším co napíše letos,zrovna dnes jsme ho na tábor vyprovodili.
corazon: s tím oblečením to dělají všechny děti.Syn loni za celých 18 dní vyměnil snad 3 věci na sobě,když jsme ho přijeli navšívit,ponožky stáli v pozoru v rohu chatky a přivezené čisté prádlo na výměnu,jsem zase přivezla pěkně domů.A toho prádla co tam měl,jsem se ani nedotkla.Skoro všechno přivezl domů čisté a nevytažené z tašky,bylo to v ní přesně tak jak jsem mu to tam zbalila.Musela jsem to namočit na 24 hod.,protože to chytlo puch chatky,pak jsem se z toho málem pobl...Hlavně,že syn byl spokojený,plný zážitků.
jankucharo: nezoufej,určitě se uklidní a nakonec se jí tam zalíbí.
asi bych teď potřeboval vlít optimismus do žil i já.... syn (15) mi před chvíli napsal SMS, že sestřička (8) pláče, že chce domů, že chce maminku, že se jí tam nelíbí, že pořád prší (bohužel tábor je pod horama a neporučím větru dešti),holky na pokoji jsou blbé apod.Je tam týden a ještě týden má vydržet. Vnitřně bojuji a přesvědčuji sama sebe,že jet tam pro ni,by do budoucna nemuselo být tím pravým ořechovým.Taky mám strach ji zavolat, aby se mi nerozplakala do telefonu. Takže jsem se snažila syna uklidnit, aby trošku vyvinul snahu tu malou plačku přesvědčit, že na táboře jsou i prima hry, výlety, dobře tam vaří apod. Nevím, nevím, jak semu to povede.
ja jeste deti nemam,ale pamatuju si jak jsem psala domu ja dopisy, a tech hrubek tam vzdycky ,ted jsem casto jezdila na detske tabory jako vedouci nebo praktikant, a kdyz vidim ty deti jak pisou domu: "mami, tati, prijedte si pro me"tak se je proste snazime rozveselit, protoze je mi jich lito