Teď už jsme manželé více než rok a já každý den poznávám, jak je můj muž úžasný. Moji rodiče a můj bratr ho také mají hrozně rádi, rádi ho rozmazlují a zkrátka jsou rádi, když přijdeme na návštěvu - navštěvujeme se minimálně jednou za týden.
Ale teď řeším jeden problém. Můj muž by se rád vrátil zpět do Skotska a já si vůbec nedokážu představit, že budu tak daleko od našich (moje máma je moje nejlepší kamarádka).
Je mi hrozně smutno - což samozřejmě manželovi neříkám, ranilo by ho to. Nejvíc z toho, že třeba mí rodiče jednou potencionální vnoučata uvidí dvakrát do roka.
A protože vím, že některé čtenářky Ženy-in bydlí za oceánem, tak jsem se chtěla zeptat, jak to řeší ony. Jaký je pak kontakt vnuků k prarodičům, když se třeba moc často nevidí?
Ahoj
Katka
Nový komentář
Komentáře
No jo, to se ale dalo čekat, že se jednou třeba bude chtít vrátit.
Mila Katko,
muj manzel je Holandan, ja jsem se sem (do Nizozemi)za nim pristehovala pred dvema a pul lety. Prvni rok jsem byla vic doma, pak jsem dostala pracovni povoleni, nasla si praci... Jiste, ze mi chybi rodice, bracha, pratele.. nekdy hrozne moc. Ale mam uzasneho muze a proste ted zijeme oba tady. Nevylucujeme, ze se nekdy za par let prestehujeme do CR, kdo vi..
V cizi zemi si zvyknes. Jazyk (ten uz ale stejne asi umis;), zvyky, kultura... to se vsechno vstreba. Najdes nove pratele, poznas jeho rodinu a za cas zjistis, ze ani nemas tolik casu na styskani. Ja si s rodici porad volam, navstevujeme se, piseme si po internetu.. Deti zatim nemame a vim, ze to pak bude tezsi, neuvidi se s prarodici tak casto.. ale na druhou stranu, jak uz bylo receno, kolikrat staci aby byl rozdil 100km a ne 1000 a lidi se vidaji 2x do roka.
Reknu ti, ze posledni dobou zminuje eventualni prestehovani do Prahy vic muj manzel nez ja. Mam novou praci, ktera me bavi, nove pratele a kdyz sednu do auta jsem za 10hodek v Praze, i kdyby to bylo jen na dva tri dny..
Hlavne jsem s clovekem, ktery me miluje a ktereho miluju ja.
Drzim ti palce!
Zuzka:)
Katko, ja jsem na tom podstatne hur, nez ty, asi jako zlato, deti a vnoucata jsou v CR a ja jsem za oceanem. A Skotsko je podstatne bliz, nez severoamericky kontinent. Kdyz jsem bydlela v Cechach a moje maminka na Slovensku, tak jsem take za ni jezdila jednou za rok o prazdninach s vnoucaty - mymi detmi. Druhou vnucku jsem poprve videla, kdyz ji byl rok. S detmi a starsi vnuckou jsme v kontaktu pres telefon a PC, maly ukazujou porad fotky babicky, aby nezapomela a tak je take vidim jednou za rok. Mela bys manzela nasledovat, vzdyt u vetsich vzdalenosti je celkem bezne vidat se 2x do roka. A 2x prijedou tvoji rodice k vam, 2x prijedete vy do CR a hned je to "kazdou chvilku" A Skotsko opravdu neni tak daleko. Kdyz tvoji rodice prijedou 2x do roka na mesic-dva, opravdu se neda mluvit o velkem odlouceni.
Ahoj,jsem vdana za oceanem,a vnoucata vidim kazdy rok,moc se ne me tesi a ja ne ne taky.Neustale jsme v kontaktu mimo navstevy bud na telefonu nebo na PC.Mam v cechach vsechny me blizke,ale ono kdyz se to vezme USA zase tak daleko neni,par hodin letadlem,tvuj manzel to take zkusil a sel s tebou,mejte se radi!!!!
Mila Katko,
jeste jsem chtela dodat, ze co mi obcas vadi na tom ze ziji daleko od mych rodicu, je to ze treba nemam mamu a tatu pri sobe kdyz je moc moc potrebuji. Pak kdyz jsou deti tak holt zbyva vzit telefon a zavolat a rict tak malej se smeje, ci chodi, ci mluvi atd, casto citim jak to moji mamce chybi ze ho nevidi, ze nic z toho nema, ani ho moc neznaji vis? a treba mi vadi ze kdyz potrebuji hlidani tak musim obtezovat tchyni a nebo pribuzne meho muze a tak moc nikam nechodi, na hlidaci pani nemam eura :-) takze holt sedim doma i kdyz mam toho dost na praci a spoustu konicku ktere delam doma,takze zas tak zle to neni, ale proste mas to male porad u sebe, kdyz nemas Tvoje rodice blizko tebe vis??? je to jine ptat se u vlastnich nez u neprimo - vlastnich, doufam ze mne chapes.
Ale jak uz jsem predem napsala, jsou dneska jine vymozenosti, internet, mail, chat, webcamera atd. takze to jde......... no a dovolenou travime jen v cechach, to jsem si vymohla, rekla jsem manzelovi ze kdyz ziji 350 dni v roce v nemecku ,tak si preji zbytek roku stravit doma a tak to je kdyz to jde jedeme k mym rodicum, ted uz je to jen 5 hodin cesty tak uz to jde, driv to bylo i 8 hodin.
Drzim palecky ....
Katka: teda vy jste mi rodinka ...
Katko,
tak já jsem to špatně pochopila, omluva. Ale opravdu nevím, proč by vnoučata měla mít špatný vztah k prarodičům, pokud rodiče ho mají skvělý. Internet funguje, emaily fungují, a nakonec - i posílání a dostávání normální pošty může být zážitek... našim známým posílají děda se strejdou nádherné dopisy - malby, koláže. Když se mi ozveš do vzkazů, dám ti odkaz na některá dílka naskenovaná...
Teď mě napadá - ty nejsi asi zaregistrovaná - proto ti neběhají smajlíci a jiné věci...
jana:
Musim s tebou nesouhlasit.Radim se do "skupiny" vnouce. Rodina moji mamky zije na Slovensku a vidime se maximalne 2x do roka. Rozhodne nemuzu rict ze bych k nim citila mene nez k rodine od meho otce, ba naopak.Jsem s nimi mnohem radsi,protoze jsou mi vzacnejsi a kazdou minutu s nimi se snazim naplno vyuzit.Zalezi take na tom jaky ten clovek je.Pokud se s nim necitim dobre v mem bydlisti tak se s nim tezko budu citit dobre nekde daleko a to same plati i naopak.
jana:
Musim s tebou nesouhlasit.Radim se do "skupiny" vnouce. Rodina moji mamky zije na Slovensku a vidime se maximalne 2x do roka. Rozhodne nemuzu rict ze bych k nim citila mene nez k rodine od meho otce, ba naopak.Jsem s nimi mnohem radsi,protoze jsou mi vzacnejsi a kazdou minutu s nimi se snazim naplno vyuzit.Zalezi take na tom jaky ten clovek je.Pokud se s nim necitim dobre v mem bydlisti tak se s nim tezko budu citit dobre nekde daleko a to same plati i naopak.
Děkuji už se stalo. Dotaz přemístěn.
Děkuji, ja si až pak všimla, že se tento rozhovor týká úvodního článku. Tak se omlouvám, že jsem do toho skočila. Měla bych tak zhruba všechno, spíš nějaký detail, jestli mi neušel. Šaty jsou, cukroví taky hospůdka domluvená.
Gedžitka: Ženicha, svědky a občanky jistě máš. Co máš ještě, my tě kdyžtak doplníme
Ahoj lidicky, doufám, že nevadí, že Vám trošku změním téma. Za měsíc se vdávám a tak hledám inspiraci. Protože nejsem moc zkušená v surfování, moc jsem toho na netu nenašla. Neměli byste radu? Bojim se abych na něco nezapomněla. Diky
Aneta: Držím
, ono nebude tak zle jak se může zdát. Já jsem se před 3 měsíci odstěhovala taky 60 Km od rodičů a všech kamarádek. Těžší pro mě je to v tom, že máma je dlouhodobě nemocná a odcházelo se mi velmi, velmi těžce. Teď jsem se všemi hlavně v telefonickém spojení a když to jde, tak za nimi jedu. Chystáme se s přítelem v září brát a tak mám plnou hlavu milých starostí.
Myslím, že člověk překoná všelicos po boku milované osoby, navíc nic nemusí být na věky. Takže hlavu vzhůru.
Katka: nojo, bude to trochu jiny, ale rozhodne to neni neresitelny..
, abys ji potkal, poznal a pak mozna i pochopil :-)
Internet, drahy clovek vedle tebe... Urcite to pujde
Tomas: muj milej zlatej, jestli ty jsi tak zvykly to praktikovat, pripadne jestli si vybiras takove partnerky, je mi te lito. Jde o cloveka, at je to rus nebo kanadan nebo cech. Jestlize /na zaklade tve reakci dost pochybuju, ale jeden nikdy nevi/jsi dostatecne pritazliva osobnost, tak jestli se dokazete domluvit, tak je uplne jedno, jake narodnosti jsi. I kdyz to muze znamenat stehovani... Mas vubec poneti, co je to laska? asi moc ne, tak ti
Tomas:nevim proc by meli hned sukat za penize,nemusis hned z ceskejch holek delat devky
to vis my za to nemuzem ze te zadna nechce
Já to napíšu trošku z jiné strany. Vdávala jsem se ve srovnání s tímto článkem "pouhých" 180 km od rodičů. Své rodiče jsem měla velmi ráda, takže mně samozřejmě chyběli, ale existují telefony, maily... Teď, když jsem zůstala se dvěma dětmi sama a řeším problém, že bych se měla přestěhovat zpátky do mého rodiště za tátou, protože tam zůstal sám a potřebuje moji pomoc, zjišťuji, že jsem natolik sžitá s nynějším prostředím, že to bude změna velice těžká. Myslím si tedy, že člověk si zvykne, zvláště má-li vedle sebe milujícího člověka a Skotsko skutečně není tak daleko. O nějakém odcizení nemůže být ani řeč!
Ahoj Katko, to ze se odcizis rodicum tak toho se opravdu obavat nemusis,jestli te maji radi a vychazite spolu bajecne tak proc by se to mela zkazit ted?
Ja kdybych mela moznost tak jedu do Skotska hned je to zeme mych snu
Neboj vsechno bude dobry vzdyt Skotsko je skoro za rohem
tak drzim palecky
Mila Katko,
i ja jsem nasledovala meho muze do Nemecka, je to pouhych 450 km od meho domova, ale priznam se ze je to nekdy pro mne moc daleko.
Priznam se ze jsme si meho muze nechtela vzit (tenkrat)protoze to bylo pro mne daleko a chtela jsem byt doma blizko me rodiny kterou mam rada, jenomze.......laska hory prenasi. Meho muze jsem poznala coby Au-pair a po mem pusobeni jsem musela odjet do Cech, neb jsem nemela vizum, chtela jsem to zkusit zit bez meho tenkrat pritele a proste treba hledat neco doma, neco jineho, ale muj muz (tenkrat pritel) o mne bojoval, navstevoval mne dvakrat mesicne jel za mnou do nemocnice a to jen aby mne videl tri hodiny, proste mi vic a vic dokazoval ze mne miluje, ja jsme zjistila ze lepsiho chlapa nenajdu a hlavne mi dokazal ze mne skutecne miluje po pul roce nasledoval svatba. Byli jsme bez penez, bez existence a behem peti let jsme si tu v Nemecku oba spolecne neco vybudovali. Zacatky byly pro mne tezke a kazde dva roky mam utikaci naladu, prisaham mu ze mu utecu, ze chci zpatky domu, on si zvykl a necha mne se vybrecet ale mlci, vi ze za par dni to prejde. Je pravda ze se mi styska a to moc po me rodne zemi. Ale vim ze jsem si tuhle cestu zvolila a musim dal.........i kdyz nekdy snim o tom byt zpet v Cecha, jenomze co zena neudela pro lasku? ze? Jsou i dny kdy rano vstavam a preji si aby byl zase vecer a ja mohla utikat do mych snu........ ale kdyz uz mne to cim dal tim vic premaha, tak asi mam nejaky obranny mechanismus proste se proberu slovne si dam jednu facku a reknu si ze musim dal................protoze tu mam muze ktery mne ma moc rad a ja jeho samozrejme taky, mame spolu uzasneho syna a vubec......... myslim ze clovek by mel byt kosmopolitni......vsude doma.
Moje rodice vidi meho syna take zridka, prave si kvuli mne poridili pocitac a tak denne chatujeme, piseme si e-maily, posilame fotky a prijde dalsi technicka vymozenost...
Takze mila Katko musis se sama rozhodnout, vedela jsi ze si beres nekoho kdo ma domov take nekde jinde nez ty, mozna by jste si meli s manzelem promluvit co a jak bude s vami dal a udelat si jasno. To jsem take musela udelat s manzelem a vim ze on nepujde se mnou do Cech, protoze tu zatim mame oba praci, ma tu dum, ktery mu snad bude casem patrit a sam mi rekl na rovinu ze on do cech nepujde, ne ze by nemel cechy rad, spis se zajima vic nez ja ale neni jako ja, jak sam rika, neumi odejit jako ja. Takze jsem se s tim smirila a vim na cem jsem. To same by jsi mela udelat ty s manzelem.
Preji ti hodne stesti..
Katko promiň, ale to se hodláš do konce života schovávat mamince za sukně? To bez ní fakt nedáš ani ránu? A nevymlouvej se na vnoučata - letenka do GB je snad dostupná pro každého (a navíc se tam dá dojet autem / autobusem). POkud pojedeš třikrát do roka na tejden do Čech a vaši třikrát do roka přijedou do GB, tak se uvidíte do aleluja.
Ale vážně, proč sis brala cizince, když chceš nejraději zůstat doma? TO jsi vážně před svatbou nepočítala s tím, že tahle situace nastane? Jak jsi mohla dát s klidným svědomím manželský slib? Možná to pro tebe byl jen papír, ale pro mně to byla určitá přísaha - že s tímhle člověkem chci být v onom pověstném dobrém i zlém, dostatku i chudobě, zdraví i nemoci. Když teď váháš odstěhovat se pár kilometrů od maminky, co budeš dělat, až nastane fakt nějaký problém? Holka vzpamatuj se, teď máš SVOJÍ rodinu a měla bys myslet především na ní, byť je zatím dvoučlenná.
Já to mám domů asi desetkrát dál, než to budeš mít ty. Existují e-maily, telefony... Děti můžou v Čechách s babičkou trávit celé prázdniny (kolik dětí má babičku někde na venkově a vidí jí na vánoce a v létě o prázdninách?). Neříkám, že se mi nestýská, ale tohle je věc, o které jsem věděla hned na začátku našeho seznámení. Moc jsem o tom přemýšlela a byla jsem rozhodnutá že do toho jdu, ještě než to kamarádství přerostlo v něco víc - jinak bych to nenechala takhle daleko dojít.
Mimochodem, co tvůj muž? Jemu třeba není smutno po rodičích? Jak je on spokojen v Čechách? Vydělá v Čechách dost, na to, aby zabezpečil svou rodinu, má nějakou budoucnost, kariéru? Myslíš někdy na něj? Co on už kvůli tobě opustil?