Doteď jsme se vždycky o všem bavily, nyní je ale mnohem víc uzavřená. Píše si tajný deník, který si zamyká. Moc toho doma nenamluví a když, tak jen o praktických věcech. A nejhorší je, že jsem zjistila, že mi lže. Chodím z práce nejdřív v pět a ona je tak po příchodu že školy odpoledne déle sama. Ze začátku to bylo fajn. Sice doma na nic ani nesáhla a já po návratu z práce první zakopávala o aktovku a rozkopané boty, ale aspoň chodila domů. Teď jsou třeba čtyři, půl páté a ona nikde. Volání na mobil ignoruje a nechá spadnout do schránky, doma telefon vyzvání a nikdo ho nebere. Když se jí pak konečně celá vystresovaná dovolám a zeptám, kde byla, vymýšlí si různé výmluvy, jako že se jí zablokovala SIM karta, že si musela jet koupit pití na druhou stranu města (obchod máme před domem a lednici plnou sodovek)… Vím, že zatím o nic nejde a že třeba jen ráda trajdá s kamarádkami po obchodech. Ale mám strach, že když mi lže už teď o tomhle, za pár let to budou mnohem horší věci…
Zajímalo by mě, kde jsem udělala chybu. Měla jsem snad být víc autoritářská a méně liberální? Má cenu teď nastolovat nějaké přísné tresty (a jaké vůbec platí na dvanáctileté dítě???), nebo tím jen vyvolám další blok a stažení se do sebe? Jak přežít pubertální dítě? Sem se zkušenostmi, prosím!
P. S. Žiju s dcerou sama tři roky, jsem rozvedená, ex-manžel funguje víceméně na dálku, ale i on už zaznamenal u dcery podobné chování.
Soňa
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Taky jsem dlouho googlila na podobné témata :) Našla jsem celkem přínosný článek: https://jsme.cz/co-delat-kdyz-dite-lze.
Možná Vám také pomůže ;-)
Tohle je problém hodně dospívajících děvčat, bohužel.
Jano,na tohle téma jsme doma s dcerou taky narazili,ale ona jen tak špízovala co bych udělala a týkalo se to taky drog.Na hrubý pytel hrubá záplata."Chceš se ,děvče,chovat jako dospělá?Tak ukaž.Ale se všemi důsledky.Klidně bych tě šoupla do pasťáku nebo na odvykačku.Já si problémy nepřipouštím.Řeším je a zahodím.Každý svého štěstí strůjcem,kamarádko.Ale nemysli si,že kvůli tobě můj život končí"Takhle nějak jsem jí to řekla a ona ví,že to myslím vážně.A mělo by to tak být všude.Nikdo přece neodsuzuje správné rodiče za to,že se jejich děti chovají jako zmetci.Mně nebude vydírat ani moje vlastní dítě...ani náhodou...
Soňo,s tresty nic nevyřešíš,jen budete obě naštvané.Mám taky dceru 16 let a zvolila jsem cestu lásky a povinností.Dcera po příchodu domů se musí nejprve převlíct do domácího,uklidit a uložit věci a případně všem ohřát oběd nebo uvařit kafe.To podle toho kdo příjde domů dřív.Nikdo z nás se tomu nevzpírá.Vysvětlila jsem rodince,že nebudeme jeden druhému parazitem.Samozřejmě z počátku to chtělo trochu důslednosti než se to zavedlo,ale teď jsem spokojená...není všechno na mně...Možná jsi ten začátek prošvihla a teď to budeš mít těžší,ale nevzdávej to.Neuklízej po ní a nežehli jí věci.Ať se učí.(Moje dcera hrála zpočátku na to,že to neumí a chodila zmuchlaná,ale když se jí po dvou dnech kámošky chechtaly tak to najednou chtěla umět).Pak budeš spokojená,když Tvoje dcera ti třeba v patnácti upeče bábovku jen tak...jako mě.. A až budete mít třeba večer čas,tak nezpovídej ty ji,ale vypovídej se jí ty,tvé starosti,trable v práci nebo co tě rozesmálo,já to dělám..uvidíš co to s ní udělá.(moje Marťa mi hned po příchodu domů šušká důvěrnosti aby to taťka neslyšel)..Tobě se uleví a po čase budete mít důvěrný vztah.Mám to vyzkoušené.
Hodně štěstí a trpělivosti.Vyplatí se.
aninas: ok, ale od někud se začít musí... jsem pro začít po dobrém - jsi velká, budeš mít víc volnosti, pokud budeš dodržovat to a to... já jsem jela s dvanáctiletejma děckama na školní výlet "pod převis" - předem bylo stanovený jak co bude a že budou za sebe zodpovědný (sami si přinesou jídlo, sami si uvařej, sami si musej ohlídat, jestli toho mají dost, sami si nasbírají dříví pokud chtějí táborák a když promokli, tak si sami vyřeší to, aby všichni byli v suchém (popůjčovali si oblečení mezi sebou, kdo co měl) - jinak se jede domů.... Vím, že "doma" to funguje jinak, že děti spíš skousnou venkovní autoritu (mě jako učitele), než vlastního rodiče - ale fakt bych začla po dobrém. Mobil bych použila jako přikladnou pohrůžku - jeden z těch argumentů - když se budeš chovat jako nezodpovědé dítě, bude s tebou tak nakládáno.
A jestli mi ho hodí pod nohy, tak to znamená, že domluva není možná (zase můžu argumentovat - aha, takže se budeš chovat jako malé vzteklé dítě? fajn, přijď až si to rozmyslíš). A jestli dítě nebude doma? Tím že mu povolíš všechno, tím ho doma udržíš???? Budeš pořád ustupovat, aby se milostpani náhodou necítila ukřivděná???
clarCa: jenomze je tady u nevyspytatelneho pubertaka take mozna reakce, ze hodi mobil mamince k noham a urazene odejde a na pevne lince nebude stejne, protoze jednoduse za tema kamaradkama odejde. To by ji musela zamykat a to jaksi nejde.
s tím mobilem jsem to myslela asi takhle - mobil JE právě na to, aby se máma měla kam dovolat, pokdu ho dcerka NEUMÍ zodpovědně používat (tj. být na příjmu když má být na příjmu), tak není dost "velká" na to, aby ho měla. HOlt bude muset sedět doma, na normálním telefonu.... :-)))
Myslím, že odebrání mobilu není dobré řešní, ale výborná pohrůžka - protože jestli to dobře chápu, tak dítě, které je dnes bez mobilu je pod velkým tlakem vrstevníků....
Sono, ted mne pri procitani zviratkoveho auditka napadlo, co kdybys ji poridila pejska? Nebo nejake zviratko, o ktere by se musela starat, ktere by ji doma cekalo a ona by mela za toho tvorecka nejakou zodpovednost. Co kdyz se citi sama a nepochopena? Pejskovi muze vsechno rict a nikomu to nevyzvoni. Do toho dennicku se ji rozhodne nesnaz dostat, kdyby na to prisla, ztratis jeji duveru uplne. To je jedina vec, ktera ma byt pro rodice TABU. Jo a ani bych to moc nenazyvala lhanim, ona si spise vymysli a zkousi, co jses ochotna spolknout. A to, ze chces vedet, kde je a kam jde a s kym jde, neni spizovani, ale potreba vedet, kde se nachazi. Co kdyby se neco stalo?
jano, tohle prave vedi vsechny deti na severoamerickym kontinente a taky to tam podle toho vypada. A tenhle zpusob vychovy chteji zavlect i do Evropy. Ted uz v kongresu hlasuji za zakon, ze nebude trestne holomka potrestat treba vychovnou fackou. Uz jim to tady prerusta pres hlavu. Liberalni ANO, ale odsud-posud!! Rodic musi byt hlavne zasadovy a nenechat si delat na hlavu.
U sysla zabrala domluva - do tří může dělat co chce, pak musí dojet domů nebo o sobě dát nějak vědět a v šest nejpozději bude fyzicky doma...a samozřejmně práce - ne moc, jen utírá nádobí ,mění hlodavcům vodu a uklízí svoje věci...a v poslední době hraje dobrovolně denně na banjo...a zatím je v pohodě.
Kdyz si vzpomenu na svoje pubertalni obdobi, tak bylo jedno z nehorsich v mem zivote. Nekdo pubertou propluje, ani nevi jak, a nekdo to vic proziva. Mlady clovek se meni a kolikrat nevi, co si se sebou pocit.
Chce to hodne pochopeni i z tvoji strany. Snaz se ji povzbudit-ze je hezka, chytra, sikovna... Nekdy se mladi moc podcenuji a zadelavaji si tak na budouci problemy a komplexy.
Co se chovani tyce, pockala bych, az bude mit dcera "lepsi" naladu a promluvila bych s ni. Zdurazni, ze ji mas rada a mas o ni strach. A rekni ji, ze dospelost s sebou bohuzel neprinasi jen prava, ale i povinnosti. Ze i pro tebe je nove naucit se respektovat ji jako dospelou, ale na druhe strane ona sama se musi jako dospela chovat. Domluvte si pravidla a dbejte, aby je obe strany dodrzovaly. Je dulezite dat dceri pocit, ze je chapana jako dospela, i kdyz uplne jako dospelou ji zatim samozrejme brat nemuzes
Drzim ti palecky a verim, ze tohle problematicke obdobi obe ve zdravi prezijete
Je to fakt, dvanáctiletá slečna už není žádné malé dítě. Chce mít jistá práva, musí mít tedy i jisté povinnosti. Neuklízí si ani po sobě? Mně je 28, takže snad nebude znít moc uhozeně, když řeknu, že já jsem v jejím věku vařila, uklízela, umývala nádobí. Takže to chce opravdu přidat povinnosti.
Určitě souhlasím se všemi, kteří říkají, že dítě je třeba zapojit do domácích povinností, trochu to pomůže, ale všechno nevyřeší.
Jsem kantorka a mockrát jsem měla dlouhé povídání s nešťastnýma mámama puberťáků. Zvláštní je, že mají tendenci hledat chybu jenom v sobě. Ale je to složitější. pro dítě je puberta něco jako tornádo a zemětřesení najednou. taky to nemá jednoduché. Asi bych se jí pokusila vysvětlit, že se o ni bojím, že mi na ní nesmírně záleží... Vždycky si vzpomenu na svou maminku, která mi řekla: Mám tě nejradši na celém světě, ale tohle dělat nebudeš... No a já měla klasicky poslední slovo a hromadu pubertálních řečí, často jen pro ten pocit, že můžu odporovat.
Velkou chybou by bylo řešit věci jen striktními, tvrdými zákazy, příkazy a kontrolami. Moc Ti přeju, abys našla rozumnou rovnováhu. Nebuď zklamaná, když dcerka nezareaguje tak, jak bys chtěla.
S odpovedi ClarCy lze jenom souhlasit.
Sono, nemusis byt ani tak mene liberalni, jako vice dusledna. Sednout si, popovidat o pravidlech a ta se MUSI dodrzovat. Nesouhlasim s Clarkou pouze v odebrani mobilu jako trestu, protoze mobil je od toho, aby mohla podat mame zpravu, kde je a kdy prijde, ze se pripadne zdrzi. A take je dnes mobil dulezity v pripade jakekoli nouze.
Sono, normalne si s ni popovidej, ze mas jako mama o ni prirozeny strach a ze tedy je velmi nutne a dulezite dodrzovat stanovene prichody domu. Je take dulezite, aby jsi zjistila, s kym se vlastne kamaradi. A take je potreba dat pozor na moznost pozivani drog. Mnohe "hodne deti" se takhle v puberte, daly na nespravnou cestu.Promluv take s ex, aby ste se domluvili na jednotnem postupu a pristupu. Pubertu svych deti musi prezit bez uhony hlavne RODICE!
tak mi přijde, že dcera má intenzivní potřebu soukromí. A to zahrnuje i pocit, že si "bude dělat co chce a nikomu do toho nic není". Asi by bylo dobré si s ní promluvit na téma - "chápu že chceš mít soukromí, ale jsou tady jistá pravidla " a stanovit nějaká pravidla. Třeba - nebudete si navzájem vstupovat do pokoje - což třeba ale pro ní bude znamenat i to, že špinavé prádlo dá do koše na prádlo (jinak nebude vypráno), a čisté prádlo si sama uklidí. že nebude "okupovat" společný prostor rozházenou aktovkou, že může mít tajný deník a že ho nemusí zamykat (opravdu si nemyslím, že rodiče mají právo číst tajné deníčky, korespondenci nebo jiné privátní věci svých dětí), že si může kámošku pozvat domů, že může být venku klidně do šesti, nebo že můžeš vzít jí a kámošku na večerní představení do kina, ALE ONA VŽDY ŘEKNE KDE JE A KDY PŘIJDE A TOTO DODRŽÍ. Pokud není schopná dodržet základní pravidla lidského soužití a chovat se dospěle a samostatně (na tomhle termínu bych trvala - to jí potěší, že může být brána za dospělou) - tzn. nepřidělávat starosti tomu druhému, bude s ní nakládáno jako s malým dítětem - odebrán mobil, nebude chodit nikdy nikam, nastane přísná kontrola, do postele po večerníčku atd. :-)) PRostě něco, co by jí fakt citelně postihlo a co se dá spojovat s ranným dětstvím...
Myslím, že je třeba jí dát důvěru, ale taky určité meze. JEstli chce mít nějaká práva (právo na soukromí), plynou z toho i povinnosti. A nebo nechce žádné povinnosti - nebudou ani práva.