Vdávala jsem se před 13 lety, ale i po svatbě si manžel neustále žil svůj život. Říkal, že je sám a podle toho se i choval. Dá se říct, že mu to vyhovovalo. Dělal si, co chtěl, ale vždy se měl kam vrátit a věděl, že nějak "papírově" k němu patřím a to mu stačilo. Po třinácti letech nefungujícího manželství jsem podala žádost o rozvod a najednou šlo do tuhýho. Z ničeho nic začal ztrácet tu jistotu. Ačkoliv to nedal znát, dostalo ho to, i když se hrdil, jak je silný a že už se chtěl rozvést dávno a takové ty chlapské řeči, co jim ješitnost našeptává.
Čekala jsem problémy, ale rozvod proběhl kupodivu v klidu. Rozsudek nabyl právní moci v ten den a já se loučila se slovy „Jsi volný, jak sis vždy přál."
Najednou se můj bývalý začal měnit.. . Možná mu došlo, že je opravdu sám, a to i papírově. Asi si nechce připustit, že bylo pokořeno jeho ego, tak se začal chovat jak malý kluk a blázen dohromady. Naplňuje si klučičí sny, spí pod širákem, pozoruje hvězdy, chce si nechat tetovat draka, zajímá se o vegetariánskou stravu, hledá si kamarády, kterých má opravdu poskrovnu... Cítím, že už to není on, že najednou chce najít sám sebe a dělá blbosti. Extrém za extrémem, pokaždé něco jiného. Řekl mi, že mu vracím vzpomínky a nemůže se s tím srovnat. V jednu chvíli chce mít ze mě nejlepšího přítele a za chvíli mi vynadá... Cítí se ukřivděně, že já jsem to zvládla do konce a on ne...
Je to nemoc všech rozvedených mužů nebo je to jen můj poznatek?

kytička
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY