
Jako umanutá pořád jen myslím na něj. Celé je to o to horší, že se docela často vidíme, protože je z okruhu známých, co se scházíme minimálně jednou dvakrát týdně. Není to tak, že bych nad ním zdálky vzdychala, normálně se bavíme, jsme kamarádi. Popijeme spolu, pokecáme (jedna věc, co mě na něm zvlášť uchvacuje, je jeho smysl pro humor) a někdy mě třeba sveze autem domů. Jsme si hodně blízcí, někdy mám pocit, že víc než hodně, ale pořád se pohybujeme v platonické rovině.
Je o sedm let starší než já, rozvedený, bydlí sám a moc o svém soukromí nemluví. Podle mne teď už delší dobu ani s nikým nechodí. Vím, že mě má moc rád a že mu na mně záleží (před časem mi dokonce sehnal přes známé lepší práci), ale nic víc mezi námi není. Někdy je dokonce situace i na tu pusu, ale nikdy to nějak nedopadne. :(
Skoro to na mne dělá dojem, že by i chtěl, ale že se bojí, aby neztratil svou hýčkanou nezávislost, tak se radši drží zpátky a dělá si kolem sebe bariéru. Nechci být nějaká stíhačka, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že on je ten pravý… Myslíte si, že mám ještě šanci, nebo mám naopak zatroubit na ústup? Budu vděčná za jakoukoliv podobnou osobní zkušenost.
Lenka
Nový komentář
Komentáře
Jak se znám, tak já bych radši ustoupila.
jedno dobré kopnutí je určitě leší než čekání na změnu:o)
Ahoj Lenko, musím souhlasit s většinou přízpěvků, které již byly napsány. I já si myslím, že nejlepší je upřímnost. Pokud máš pocit, že je to to pravé, stojí to za to. Pokud pochybuješ, nech to tak, jak to je. Nikdy bych nevyměnila krátkodobý vztah za mnohaleté přátelství. Moc bych Ti přála, aby jsi dobře odhadla situaci a vše dopadlo dobře.
Hodně štěstí.
Lenko,
. I když kdo ví - ten můj nynější "rozchodil" i mojí soběstačnost, nemusela jsem se nijak měnit, ani používat žádné triky.... a funguje to!
tak tímhle jsem si taky prošla. Letité kamarádství, kolikrát jsme v partě proflámovali noc, kolikrát jsme byli spolu na dovolený, kolikrát jsem u nich spala při nějaké akci. A nic. Při mé svatbě trval na tanci s nevěstou a děsně se divil, že umím tancovat a dost divně na mě koukal. Myslím, že teprve tehdy mu došlo, že nejsem jen kámoš do pohody i nepohody, ale že jsem taky ŽENSKÁ. No, jeho smůla.
Co bych ti poradila? Zkus ze sebe ženskou udělat. Zní to jako stupidní trik, ale co třeba pozvat bandu kámošů k sobě na večeři (spousta chlapů ocení dobrou kuchařku)? Vytáhnout ho na taneček? Zavolat mu, že se ti rozbilo auto?
Já byla vždycky děsně silná a statečná a vláčela jsem si po horách všech svých sedmnáct kilo s výbavou na zádech, řídila svoje auto, platila svoje účty - a měla spoustu výborných kamarádů - jenom ten chlap mi chyběl
A tamten? Má bezvadnou holku. Drobnou, něžnou, povolnou.... takže asi je dobře, že to tak dopadlo - nakonec bysme se k sobě ani tolik nehodili.