Včera skončila soutěž o nejhezčí svatební příběh, do které cenu věnovalo Umělecké zlatnictví AD Danda. Výběr byl opravdu těžký, protože mnoho příspěvků bylo opravdu originálních a nebo dojemných. Nakonec se ale redakční porota shodla na tom, že vítězkou se stává uživatelka s přezdívkou Kuře. Výherkyni gratulujeme a vám nabízíme její příběh k přečtení.

Já se vdávala v létě. Šaty mi vybírala mamka, takové, jaké ona chtěla - tehdy musely být z krajky. No a protože jsme nebyli zrovna zazobaní, tak vypadaly jak ušité z levné záclony. Takže: pořídit škrob, špendlíky, podložku, žehličku - krajka se „nastála“, ale pořád to nebylo ono, navíc byla děsná zima - okolo 12 stupňů. Dva dny před svatbou jsme strávily noc našíváním labutěnky okolo celého výstřihu. Den před svatbou se oteplilo - naráz... noc před svatbou jsme strávily páráním labutěnky okolo výstřihu, dopoledne znovužehlením krajky.
A do toho se ozvala budoucí tchýně: „Já chci panenku na auto!" Měli jsme nachystanou korunku, s panenkou nikdo nepočítal, takže se vzala první, co se našla, našily se jí zbytky labutěnky a nějaká ta kraječka a šup s ní na kufr.
Ještě poslední úpravy, já si znovu "nastála" krajku na šatech, sešli jsme dolů i se všemi svatebčany a najednou malá sestřenice povídá: „A proč má ta panna pindíka?" „Kde, jaká?" začalo se ozývat. "Přece tahleta stejná!" ukázal mrňous na mě. To už jsem byla rudá až po uši... V tom zmatku a spěchu si žádná z nás nevšimla, že jsme na auto posadili panáčka!

Kuře
Reklama